Zbytek vybavení vám na stěně půjčí: úvazek, jistítko, lano, magnézium. Kupovat si vlastní sadu po prvním lezení nemá smysl, protože ještě nevíte, jestli vás to chytne a jaký typ lezení vás bude bavit. Jídlo a pití si vezměte vlastní, automat na místě bývá předražený a v hodině intenzivního lezení vypijete víc, než čekáte. Malý ručník na ruce a magnézium v pytlíku oceníte víc než energetickou tyčinku.
Nejčastější chyba je příliš silný odvar. Když dáte hřebíčku příliš mnoho nebo louhujete přes noc, voda začne pálit a může poškodit dásně. Stejně tak nepoužívejte vroucí vodu na mátu příliš dlouho – ztratí svěží chuť a zůstane jen trpkost. Další chybou je skladování v teple. Bez chladničky se v nálevu rychle množí bakterie a účinek se obrátí.
Účinek se dostaví hlavně tehdy, když si předtím vyčistíte zuby a jazyk. Bez mechanického odstranění povlaku vydrží svěží dech jen krátce. Kombinujte proto ústní vodu s běžnou hygienou: ráno a večer kartáček, mezizubní kartáček nebo nit, a teprve potom kloktání. Tak vyrobíte jednoduchý prostředek, který není zázrak, ale při správném použití funguje spolehlivě.
Praktický postup při sběru: každou houbu otočte, zkontrolujte spodní stranu, odkryjte bázi a přivoňte. Když najdete plodnici s bílými lupeny a pochvou, okamžitě ji vyhoďte mimo košík. Nikdy ji nedávejte k ostatním houbám, i dotyk může přenést zbytky toxinu. Doma pak všechny houby ještě jednou přeberte na bílé desce, kde je rozdíl mezi lupeny a rourkami vidět nejlépe.
Jak vypadá první hodina, aby neskončila odevzdáním Začněte na kolmé nebo mírně převislé stěně, ne na převisu. Prvních patnáct minut jen lezte vodorovně podél stěny, takzvaný travers. Naučíte se přesouvat váhu na nohy místo tahání za ruce. Pak zkuste dva až tři lehké výstupy, mezi nimi vždy odpočívejte, dokud se tep nevrátí k normálu. Když přestanete cítit předloktí, končete. Druhý den budete mít svalovou horečku i tak, ale ne takovou, abyste týden nemohli zvednout hrnek.
Celou sestavu pak obalte do další vrstvy – strečová fólie nebo bublinková fólie přes rohy a hrany. Fólii neutahujte příliš, aby nevyvíjela tlak na střed desky. Pokud balíte více kusů najednou, stavte je na hranu, nikdy ne naplocho na sebe. Naplocho položené desky se prohýbají a praskají vlastní vahou. Mezi jednotlivými kusy musí být vždy vrstva, která pohltí nárazy, a celý svazek zajistěte pevnou páskou po obvodu, ne jen na jednom místě.
Domácí ústní voda nemusí být složitá. Máta a hřebíček se v ústech chovají jinak než chemické přípravky: máta osvěží sliznici a potlačí pach na několik desítek minut, hřebíček působí proti bakteriím, které zápach vytvářejí. Nejde o náhradu zubního kartáčku ani mezizubního kartáčku, ale o doplněk, který si můžete vyrobit z věcí, jež máte v kuchyni.
Podlaha v malé chodbě je nejcennější a zároveň nejvzácnější plocha. Každý předmět, který stojí na zemi, zabírá místo, po kterém se dá jen těžko jít. Proto se vyplatí jít do výšky. Skříň sahající až ke stropu pojme sezónní oblečení, kufry i věci, které potřebujete jen občas. Nad dveřmi vznikne police, kam se vejdou krabice s dokumenty nebo náhradní role toaletního papíru. Do úzké mezery mezi dveřmi a stěnou se vejde věšák na klíče nebo nástěnná skříňka na drobnosti. Pod botník se vejdou nízké přihrádky na přezůvky.
Barva a povrch: kde dřevo pomáhá a kde škod
Základní postup, který funguje Vezměte hrst čerstvých lístků máty (asi 15–20) nebo dvě polévkové lžíce sušené. Přidejte 5–6 hřebíčků, celých, ne mletých. Zalijte 300 ml vroucí vody a přikryjte. Nechte 20 minut louhovat. Poté sceďte přes jemné sítko nebo plátýnko. Tekutinu nalijte do sklenice s víčkem a uchovávejte v chladničce. Vydrží 3–4 dny, poté začne ztrácet vůni a může se zkazit.
Co si vzít: pohodlné lezecké boty, které nebudou bolet už při nazouvání. Pro první návštěvu stačí půjčit si je na místě a vyzkoušet dvě velikosti. Dále úzké sportovní tričko, které se neplete do úvazku, a kalhoty nebo legíny bez volných cípů. Dlouhé vlasy do gumičky, krátké nehty, žádné prsteny ani náramky – při pádu z malé výšky udělají na prstech víc škody než samotný pád.
Typické chyby začátečníků: lezení s rovnými pažemi a nataženými prsty, držení se chytů celou dlaní, když stačí dva prsty, a chození po špičkách, kde není žádná stopa. Další je srovnávání se sousedem na stěně. Někdo má za sebou deset let gymnastiky, jiný sedavou práci. Srovnávejte se s vlastním posledním výstupem, ne s cizím. A pokud vás instruktor upozorní, že máte špatně navázaný uzel, nechte si to vysvětlit dvakrát. Na tom závisí bezpečnost, ne ego.