Typická chyba rodičů je vázat kapesné na známky nebo na domácí práce. Dítě pak dělá věci pro peníze, ne pro odpovědnost. Další častou chybou je nedůslednost – jednou kapesné dáte, jednou ne, protože si vzpomenete. Tím se celý systém rozpadne. Stejně tak nefunguje, když dítěti koupíte, co chce, a ještě mu zbyde. Naučte ho čekat. Pokud si chce něco dražšího, ať si na to našetří. Čekání je součást učení.
Praktický postup je jednoduchý. Účet v neobance používejte jako doplněk, ne jako jediné místo pro celé jmění. Mějte zvlášť účet pro běžné platby a zvlášť spoření, ideálně v jiné instituci. Před každou zahraniční platbou si v aplikaci zkontrolujte, v jaké měně se strhne a kolik to bude celkem. Nastavte si oznámení o každé transakci. Když kartu ztratíte, zablokujte ji v aplikaci okamžitě, ne až po návratu domů.
Jakmile máte přehled a plán, přestanete se bát. Zavolejte věřitelům a domluvte si splátkový kalendář písemně. Většina firem raději přistoupí na dohodu než na vymáhání. Nikdy ale neslibujte částku, kterou nemůžete dodržet. Jakmile dohodu nedodržíte, ztratíte důvěru a podmínky se zhorší. Pokud je situace vážná a dluhů je příliš, obraťte se na bezplatnou dluhovou poradnu. Nezpoplatněná pomoc existuje a je spolehlivější než placení prostředníkovi, který slibuje zázrak.
Při pojistné události postupujte podle pokynů pojišťovny a sbírejte doklady průběžně. Oznámení neodkládejte, mnohé smlouvy mají lhůtu pro nahlášení. Fotografujte poškozená zavazadla, uchovejte potvrzení od policie, lékaře nebo dopravce. Bez těchto dokumentů se náhrada komplikuje nebo se krátí. Pokud platíte kartou, událost nahlaste bance i pojišťovně, protože řešení může probíhat souběžně.
Domluvte si pravidelnou revizi, například jednou za tři měsíce. Projděte, co se změnilo – nová práce, vyšší nájem, dítě, nemoc. Co fungovalo před rokem, nemusí fungovat teď. Během revize se vyhněte obviňování a mluvte o číslech. Místo „ty pořád utrácíš" řekněte „výdaje za jídlo venku vzrostly, chceme je snížit, nebo na ně přidat". Konkrétní věta vede k řešení, obecná výčitka jen k hádce.
U starších dětí přejděte k evidenci. Nemusí to být složitá tabulka, stačí zápisník nebo jednoduchá aplikace. Dítě si zapisuje, kolik dostalo, kolik utratilo a kolik mu zbývá. Cílem není kontrola, ale vědomí. Když vidí, že za měsíc utratilo většinu za sladkosti, může se rozhodnout jinak. Nenuťte ho k dokonalému účtování. Stačí, když si jednou za čas společně projdete, kam peníze zmizely. Bez kázání a bez hodnocení.