První výběry z dětského účtu řeší rodiče ve chvíli, kdy dítě začne používat platební kartu samo. Bankovní aplikace obvykle nabízí dvě samostatné možnosti: denní limit pro výběr z bankomatu a denní limit pro platby kartou u obchodníka. Tyto limity se nastavují nezávisle na sobě, takže je možné mít povolený výběr hotovosti nízký a platby bezhotovostně vyšší, nebo naopak. Rozhodnutí, který z limitů nastavit přísněji, vychází z toho, jak dítě peníze reálně používá.
Co si hlídat u lhůt a způsobu vyřízen
Pravidelné platby se dají nastavit třemi způsoby a každý se hodí na něco jiného. Trvalý příkaz zadáváte přímo ve svém internetovém bankovnictví – bance řeknete, komu a kdy má posílat peníze. Peníze odcházejí z vašeho účtu bez ohledu na to, jestli vám přišla faktura. Hodí se na nájem, splátky, spoření nebo příspěvky, kde znáte pevnou částku i termín.
Při zadávání trvalého příkazu si dejte pozor na dvě věci: na den splatnosti a na zůstatek na účtu. Pokud platba odejde dřív, než vám dorazí výplata, můžete jít do mínusu. U inkasa zase sledujte, jestli vám firma včas oznámila změnu výše platby. U SIPO si nastavte oznámení o změně částky, ať vás nepřekvapí vyšší souhrnná platba.
Mezi oblíbené a často chybně uplatňované položky patří dary, příspěvky na penzijní připojištění a životní pojištění. U darů musí jít o dar poskytnutý bezúplatně a na veřejně prospěšný účel. U penzijního a životního pojištění záleží na tom, zda smlouva splňuje zákonné podmínky a zda bylo zaplaceno dostatečné pojistné. Pokud smlouvu uzavřel zaměstnavatel za zaměstnance, nárok na odpočet nevzniká. Typickou chybou je uplatnění odpočtu za roky, kdy smlouva neběžela celý rok, nebo uplatnění dvakrát u stejné platby.
Neobcházejte banky postupně a nečekejte na vyjádření. Získejte předběžné nabídky od několika institucí současně a dejte najevo, že srovnáváte. Banky si jsou konkurencí vědomy a viditelný srovnávací tlak je nejúčinnější páka. Typická chyba je uzavřít jednání s jednou bankou příliš brzy, protože „to vypadá slušně". Slušná první nabídka nebývá konečná.
Pátý trik je falešná autorita. Prodejce se odvolává na „odborníky", „certifikáty", „ocenění". To nic neznamená. Certifikát si může vyrobit kdokoli. Ocenění udělují spřízněné firmy. Ptejte se na konkrétní čísla a ne na dojmy.
Pravidelně, ideálně jednou za čtvrt roku, projděte nastavené platby. Zrušte ty, které už neplatíte – ukončené smlouvy, stará předplatná, nevyužívané služby. U inkasa si můžete nastavit limit, nad který se platba neprovede bez vašeho potvrzení. Tím získáte kontrolu a předejdete chybnému stržení. Přehled o platbách mějte na jednom místě, klidně v poznámkách, ať při reklamaci víte, kdy a kolik odešlo.
Třetí trik je vydávání se za někoho jiného. Prodejce se tváří jako váš finanční poradce, který hájí vaše zájmy. Ve skutečnosti dostává provizi od společnosti, jejíž produkt vám nabízí. Není to nezávislý poradce. Ptejte se přímo: „Kolik dostanete za to, že podepíšu tuto smlouvu?" Slušný prodejce vám to řekne. Neseriózní bude mlžit nebo se urazí.
Inkaso je opačný princip. Neplatíte vy, ale peníze si stáhne příjemce na základě vašeho předchozího souhlasu. Souhlas (mandát) udělujete buď přímo v bance, nebo u dané firmy. Inkaso se používá u telefonů, energií, pojištění nebo předplatného. Výhodou je, že platíte vždy přesnou částku podle vyúčtování, nevýhodou, že musíte hlídat, kdo a kolik si strhne.
Jak si nastavení zkontrolovat a neztratit přehled SIPO je český systém sdružených inkas, který zastřešuje platby za více služeb najednou – typicky za energie, vodu, odpady nebo rozhlas a televizi. Místo několika samostatných plateb platíte jednu souhrnnou částku, která se rozdělí podle jednotlivých odběratelů. Výhodou je jen jedno inkaso z účtu, nevýhodou méně přehledné rozúčtování a nutnost hlídat, jestli se změnila celková částka.
Praktický postup je jednoduchý: nejprve si sepište všechny příjmy, pak odečtěte prokazatelné výdaje a teprve potom uplatněte odpočty a slevy. Všechny doklady si uložte alespoň po dobu, po kterou může finanční úřad daň vyměřit. Přiznání lze podat elektronicky, což je rychlejší a méně náchylné k chybám. Kdo si není jistý, může požádat zaměstnavatele o roční zúčtování, nebo využít služeb daňového poradce. Ušetřit se dá i tím, že se přiznání nepodá pozdě a že se správně vyplní všechny řádky.
Než cokoli nastavíte, udělejte si seznam. Sepište všechny pravidelné platby, k nim částku, termín a číslo účtu nebo variabilní symbol. Zkontrolujte, jestli máte někde dvě platby na totéž – běžná chyba je souběh trvalého příkazu a inkasa na stejnou službu. Duplicitní platby se pak vrací složitě a zbytečně vás stojí čas i peníze.