Pozor na častou chybu: lidé si nastaví siestu, ale zapomenou, že celková doba svícení nesmí přesáhnout 8 hodin. Pokud si přidají další hodinu večer, efekt se smaže. Stejně tak je chybou měnit režim každý týden. Řasy se adaptují rychleji než rostliny. Jakékoli náhlé změny v délce dne jim spíše prospějí. Držte se jednoho režimu alespoň tři týdny, než uvidíte výsledky.
Třetí chyba je špatné krmení. Ryby dostávají několikanásobně více potravy, než dokážou sníst. Zbytky klesají ke dnu, rozkládají se a zatěžují filtr. Krmit se má jednou až dvakrát denně takovým množstvím, které ryby spotřebují do dvou minut. Jeden den v týdnu je vhodné vynechat úplně. Pokud i přesto zůstávají zbytky na dně, je lepší krmivo změnit nebo dávku snížit. Hlad rybám neškodí, přebytek jídla ano.
Typická chyba je dolévání vody přímo z kohoutku pod proudem. Další je spoléhání na to, že „voda vypadá dobře". Bez měření pH a tvrdosti nepoznáte, že se parametry rozcházejí. Někteří akvaristé používají destilovanou nebo reverzně osmotickou vodu, ale ta se musí míchat s vodou z kohoutku, jinak je příliš měkká a bez minerálů. Čistá osmóza bez úpravy je pro většinu ryb nevhodná.
Proužky mají jednu velkou výhodu: jsou rychlé. Pět parametrů zvládnete za minutu a hodí se na orientační kontrolu, když se domníváte, že je něco v nepořádku. Jenže právě ta rychlost je i slabina. Výrobci často udávají široká rozmezí, barvy na škále splývají a výsledek ovlivní i to, jak dlouho proužek máčíte a jak dlouho čekáte. Běžná chyba: člověk ponoří proužek do proudu filtru, oklepe ho, přečte po deseti sekundách místo po minutě a diví se, že naměřená hodnota nesedí s ničím. Pokud proužky používáte, držte se návodu od výrobce doslova — doba máčení i doba odečtu jsou součást měření, ne formalita.
Druhá chyba je příliš mnoho ryb v malé nádrži. Objem vody určuje, kolik odpadu systém zvládne zpracovat. Do dvaceti litrů patří krevetky nebo jeden menší druh v malé skupině, ne hejno ryb. Přerybnění se projeví zakalenou vodou, vysokými dusitany a nemocemi. Praktické pravidlo zní: raději méně druhů a méně kusů, ale stabilní prostředí. Každou novou rybu je nutné nejprve aklimatizovat — plavat s ní v sáčku na hladině patnáct až dvacet minut, pak postupně přilévat vodu z nádrže a teprve potom vypustit.
Poslední opakovaná chyba je nákup ryb podle vzhledu bez znalosti jejich nároků. Každý druh má jinou teplotu, tvrdost vody a prostorové nároky. Některé ryby jsou teritoriální, jiné potřebují hejno. Před koupí je nutné zjistit, s kým mohou žít a jaké podmínky potřebují. Akvaristika není o tom mít co nejvíce druhů, ale o tom mít zdravou a vyváženou nádrž, která funguje sama.
Ložnice je kompromis. Bublání filtru a světlo z nádrže mohou rušit spánek, zvlášť u citlivých lidí. Pokud už tam akvárium musí být, zvolte tichý filtr a kryt, který nesvítí do stran. Také počítejte s tím, že v malé ložnici rychle stoupne vlhkost vzduchu — větrání je pak nutnost, ne volba.
Na co se ptát před koupí a čeho si všímat v prodejn
Čtvrtá chyba je výměna veškeré vody najednou. Tím se z nádrže vyplaví užitečné bakterie a ryby zažijí skokové změny teploty a chemismu. Voda se mění pravidelně, obvykle jednou týdně, a to zhruba deset až dvacet procent objemu. Nová voda musí být odstátá nebo upravená přípravkem na odstranění chloru a mít stejnou teplotu jako v nádrži. Větší výměna má smysl jen při řešení havárie, ne jako běžná údržba.
Pátá chyba je ignorování testů vody. Bez měření se nedá poznat, co se v nádrži děje. Stačí sada na amoniak, dusitany, dusičnany a pH. Hodnoty se zapisují, aby bylo vidět, jak se systém vyvíjí. Když dusitany vystoupí, pomůže okamžitá částečná výměna vody a omezení krmení. Kdo měří, řeší problém včas. Kdo neměří, přijde na něj, až když ryby plavou na hladině a lapají vzduch.
Začínající akvarista obvykle skončí u prvního problému, protože ho nikdo nevaroval před tím, co se v nádrži vlastně děje. Voda není jen průhledná tekutina. Je to chemický a biologický systém, který se vyvíjí týdny a měsíce. Kdo to podcení, přijde o ryby a často i o chuť pokračovat. Následující chyby se opakují pořád dokola a dají se přitom snadno odstranit.
Nejčastější příčiny neúspěchu v prvním roce První velká chyba je nasazení ryb hned po napuštění nádrže. Filtrace potřebuje čas, aby se v ní usadily bakterie přeměňující amoniak na dusitany a ty dále na dusičnany. Tomuto procesu se říká zaběhnutí filtru a trvá tři až šest týdnů. Bez něj ryby doslova otravuje vlastní odpad. Řešení je jednoduché: nádrž napustit, zapnout filtr a topení, přidat malé množství krmiva nebo startovací kultury a měřit hodnoty amoniaku a dusitanů. Teprve když jsou obě na nule, lze přidat první ryby. Netrpělivost je nejdražší vlastnost začátečníka.