Marketingový e-mail nemá za úkol zalíbit se. Má přimět příjemce k jedné konkrétní akci. Většina textů, které nefungují, selhává ze stejných důvodů: jsou příliš dlouhé, mluví o odesílateli místo o příjemci a nedávají jasný důvod kliknout právě teď. Následujících pět úprav zvládnete bez dat a testování, čistě na úrovni psaní.
Začněte scénářem, ne nápadem na efekt. Do nástroje vložte tři věci: komu je video určené, jakou jednu věc si má divák odnést a kolik má být celková stopáž. Z toho nechte vygenerovat osnovu v bodech. Osnovu berte jako materiál k přepisu, ne jako hotový text. Model rád přidává fráze, které zní dobře, ale nic neříkají, a opakuje stejnou myšlenku třikrát jinými slovy. Každý bod zkraťte na jednu větu, kterou byste řekli nahlas bez zakopnutí. Teprve pak rozepište mluvené slovo.
Poslední věc, kterou bys měl do prvního promptu dát, je způsob kontroly. Napiš, že chceš vidět, kde AI udělala kompromis, nebo že chceš návrh struktury před samotným psaním. Tím získáš možnost zasáhnout dřív, než vznikne celý text. Pokud rovnou požaduješ hotový článek, budeš opravovat hotový článek. Pokud nejdřív schválíš osnovu, ušetříš si polovinu práce. První prompt tedy není o psaní, ale o dohodě na zadání.
Jak nastavit kontrolu, která vás zachrán
Typickým přehlédnutím je ponechání formátování ze zdrojového jazyka. Anglické uvozovky, jiné mezery za interpunkcí nebo jiné dělení slov na konci řádku prozradí strojový původ i v jinak dobrém překladu. Zkontrolujte také datum, měnu a číselné formáty. Stroj převede číslo, ale ne jednotku, která za ním stojí. Stejně tak názvy měsíců nebo zkratky mohou zůstat v původním jazyce, pokud nejsou ve slovníčku. Po převzetí textu projděte všechny tyto prvky ručně, zabere to méně času než pozdější oprava u zákazníka.
Formát a rozsah patří do zadání, ne do opravování Další častá chyba je nechat formát náhodě. Pokud chceš článek o pěti odstavcích, napiš to. Pokud chceš v každém odstavci jednu konkrétní radu, napiš to. AI umí pracovat s počty slov i s počtem odstavců, ale potřebuje je znát předem. Stejně tak urči, zda má text obsahovat nadpisy, zda má být v ich formě nebo ve třetí osobě a zda má končit shrnutím, nebo otevřenou otázkou. Bez toho dostaneš text, který se tváří jako článek, ale nedá se použít bez přepisování.
Začni tím, že určíš, kdo článek bude číst. Ne „pro lidi", ale například „pro majitele malého bytu, který chce pěstovat bylinky na balkoně a nikdy nic nepěstoval". Tím se zásadně změní slovník, příklady i hloubka vysvětlování. Zároveň napiš, co má čtenář po přečtení umět nebo vědět. Jedna věta stačí. Pokud cíl chybí, AI vyplní prostor vlastními představami a ty se s tvými často neshodují.
Nasazení automatického překladu na český text vypadá jako otázka pár kliknutí. V praxi ale většina problémů nevzniká v samotném překladu, nýbrž v tom, co se děje před ním a po něm. Jazyk má svou strukturu a stroj ji nevidí, dokud mu ji nedáte. Prvním krokem tedy není výběr nástroje, ale rozhodnutí, jaké texty vůbec nechcete překládat. Právní doložky, obchodní podmínky a bezpečnostní pokyny patří do rukou člověka, protože chyba v nich má přímé důsledky. Naopak popisky produktů, interní poznámky nebo koncepty e-mailů zvládne stroj připravit jako hrubou verzi.
Před spuštěním překladu je nutné připravit zdrojový text. Většina nástrojů selhává na dlouhých souvětích, pasivních konstrukcích a nejednoznačných zájmenech. Rozdělte odstavce na kratší celky, nahraďte obrazná vyjádření konkrétními a sjednoťte terminologii. Pokud firma používá pro stejnou věc tři různá označení, stroj je přeloží třemi způsoby. Vytvořte si jednoduchý slovníček pojmů a ten přiložte ke každému překladu. Tím se výrazně zvýší konzistence výstupu a sníží počet ručních oprav.
Nejčastější chyba je generovat scénář a storyboard odděleně. Vzniknou dvě verze, které k sobě nepasují, a při střihu se zjistí, že polovina vět nemá obraz a polovina záběrů nemá text. Pište je proti sobě: k hotovému scénáři doplňujte panely a u každého panelu se ptejte, která věta ho vysvětluje. Když panel nemá větu, vypadne. Když věta nemá panel, musí se rozdělit, nebo je zbytečná. Druhá častá chyba je příliš dlouhý scénář v poměru k obrazu: mluvené slovo spotřebuje mnohem víc času, než se zdá, a do panelů se nevejde.
Do promptu dej i to, co v článku být nemá. Zákaz konkrétních frází, zákaz odkazů, zákaz cen, zákaz obecných tvrzení bez vysvětlení. Modely mají tendenci opakovat naučené obraty a bez explicitního zákazu je použijí. Není to známka lenosti, je to vlastnost trénovacích dat. Když výslovně řekneš „nepoužívej slova jako komplexní, klíčový, v dnešní době", výstup se okamžitě zlepší.
