První krok je pozorování. Natočte psa telefonem nebo kamerou, když odcházíte. Separační úzkost vypadá typicky: pes začne reagovat už při vašich přípravách na odchod, často ještě předtím, než zavřete dveře. Projevuje se intenzivním štěkotem, vytím, škrábáním na dveře, močením nebo kálením i u vycvičeného psa. Po návratu je pes extrémně vzrušený a nepustí vás. Nuda vypadá jinak: pes se uklidní po pár minutách, rozkouše boty, vyhrabe odpadkový koš, ale při odchodu žádné drama nedělá.
Když kočka jí běžně uvnitř, přidejte krátké zavření dvířek. Nejdřív je zavřete jen na vteřinu, pak na dvě, postupně na deset. Vždy po zavření následuje odměna a okamžité otevření. Nenoste přepravku po místnosti, dokud tento krok nezvládá bez paniky. Teprve potom ji zvedněte, postavte na jiné místo v bytě, zase položte a otevřete. Tím kočka zjistí, že pohyb přepravky neznamená nic hrozného.
Krmení jako hlavní nástroj, ne pamlsek na cestu Další fáze stojí na jídle. Krmte kočku výhradně v blízkosti přepravky, později přímo u vchodu a nakonec na dně. Misku postupně posouvejte hlouběji, vždy jen o pár centimetrů, a vždy až poté, co kočka předchozí pozici v klidu přijme. Pokud přestane jíst nebo začne uskakovat, vraťte misku o krok zpět. Tohle je nejčastější místo, kde lidé chybují – spěchají a posouvají misku tak dlouho, dokud kočku nevyplaší. Radši pomaleji a s jistotou.
Pravidelný pohyb před odchodem pomáhá víc, než se zdá. Pes, který před odchodem absolvuje intenzivní běh nebo aportování, má větší šanci prospat první hodiny. Ale pozor: pokud psa unavíte příliš, může být podrážděný. Najděte rovnováhu. Stejně důležitá je rutina. Krmení, procházky a odchody ve stejný čas snižují nejistotu. Pes, který ví, co bude následovat, méně panikaří.
Místa, která se zapomínají: podpaží, vnitřní strana zadních nohou, oblast pod ocasem a límec kolem krku. Právě tam vznikají plstěné chuchvalce nejdřív. Jemně tam projeďte hřebenem při každém sezení. Kontrolujte také uši a mezi polštářky, kde se zachytávají chlupy a hrudky podestýlky. Pokud narazíte na tvrdý plstěnec, nestříhejte ho nůžkami naslepo. Kůže je v záhybech tenká a snadno se přeřízne. Plstěnec rozřeďte prsty na menší části, nebo použijte tupý rozřezávač a kraj odstřihněte až tehdy, když vidíte kůži.
Dlouhosrstá kočka vypadá bez pravidelné péče do pár týdnů jako hadr. Srst se zacuchá, plstnatí a kůže pod ní přestane dýchat. Nejde přitom o kosmetiku. Zacuchaná srst táhne kůži, kočku bolí a vzniká v ní vlhké prostředí pro plísně a bakterie. Základ je jednoduchý: česat často, krátce a správným náčiním.
Před skutečnou cestou nechte přepravku v autě nastartovaném na místě, klidně jen na pár minut, s kočkou uvnitř a s oblíbenou hračkou. Pokud to jde, vezměte ji nejdřív na krátkou jízdu kolem domu a vraťte se. Přepravku zajistěte pásem, aby se neposouvala, a nikdy ji nedávejte na sedadlo tak, aby na ni šlo přímé slunce. Během jízdy nemluvte přehnaně utěšujícím tónem – kočka to čte jako napětí. Klidné ticho funguje lépe.
Když srst i po týdnech pravidelného česání zůstává mastná, slepená nebo se láme, změňte krmivo nebo navštivte veterináře. Může jít o parazity, kožní infekci nebo problém se štítnou žlázou. Stejně tak, když kočka přestane sama pečovat o břicho a vnitřní strany stehen. Zdravá dlouhosrstá kočka si většinu srsti udržuje sama, ale s podsadou a uzly za ušima jí musí pomoct člověk. Pravidelnost je důležitější než síla a délka jednoho sezení.
Voda má být vlažná, zhruba 36 až 38 stupňů, tedy příjemně teplá na váš loket. Příliš horká voda dráždí kůži, studená zase psa vystraší. Hloubka by měla sahat maximálně po břicho, u malých plemen po hrudník. Psa nikdy neházejte do vody a nenechávejte ho stát samotného. Začněte omývat zadní část těla, pak hřbet, hrudník a nakonec hlavu. Hlavu myjte hadrem nebo houbou namočenou ve vodě, oplachujte ji šálkem nebo dlaní. Voda nesmí téct do uší a do očí. Šampon důkladně vmasírujte do srsti a nechte chvíli působit podle návodu, poté opláchněte, dokud z vody nezmizí všechny pěny. Zbytky šamponu v srsti svědí a můžou způsobit podráždění.
Bezpečné cestování se psem není o drahém vybavení. Je o tom, že pes je zajištěný, že má přestávky, vodu a klid a že řidič myslí na něj i na ostatní v autě. Kdo tohle zvládne, tomu se cesta s psím společníkem nestane stresem, ale normální součástí života.
Typické chyby: otevírání přepravky během cesty, pouštění kočky ven hned po příjezdu, trestání za mňoukání a vytažení přepravky až v den odjezdu. Stejně tak nefunguje nechávat přepravku celý rok zavřenou ve skříni. Pokud kočka i po týdnech tréninku odmítá vstoupit, zkuste jiný typ – otevírací shora bývá pro mnohé přijatelnější. A když ani to nezabere, řešte to s veterinářem, ne silou.