Soklové lišty s kabelovým kanálem řeší dva problémy naráz: zakryjí spáru mezi podlahou a stěnou a schovají vodiče, které by jinak ležely volně po zemi. Jenže právě tady vzniká nejvíc chyb. Lišta, která nedoléhá, vypadá špatně a hlavně přestává plnit funkci – do mezery se dostane prach, vlhkost i hmyz.
Lepidlo, řezání a samotné lepení Použijte lepidlo určené pro vliesové tapety, nikdy ne univerzální na papír. Nanášejte ho štětkou nebo válečkem přímo na zadní stranu tapety v pruzích, ne na zeď. Pás nechte chvíli odpočívat, aby lepidlo nabobtnalo, ale ne déle než uvádí výrobce. Tapetu řežte s přesahem asi pět centimetrů na obou koncích, nařezané pásy skládejte lícem dolů a dávejte pozor, aby se vám nepřekřížily vzory.
Nejčastější chyby: lepení na vlhkou zeď po malování, příliš mnoho lepidla, které prosákne na líc, a spěch u spojů. Když tapeta po zaschnutí vytvoří bublinu, propíchněte ji a vpravte trochu lepidla, pak přitlačte. Pokud se spoj rozlepí, není to důvod k panice – stačí ho znovu přejet válečkem s lepidlem a douhladit.
Laminát se nejčastěji odštipuje na straně, kde kotouč vychází z materiálu. Proto řežte tak, aby pohledová strana byla dole. Pokud to konstrukce dílu nedovolí, přelepte místo řezu papírovou lepicí páskou a řežte přes ni. Páska drží dýhu pohromadě a sníží otřepení. Stejně důležitá je podpěra: deska musí ležet na rovné podložce podél celé dráhy řezu. Když se pod tíhou pilky ohne, kotouč se vzpříčí a hrana se ohne nebo spálí.
Začněte tím, že si změříte obě stěny a odečtete roh. Rohová skříňka ukrojí z každého ramene L přibližně 60 cm, takže reálná pracovní plocha je menší, než se na první pohled zdá. Do kratšího ramene umístěte dřez, do delšího varnou desku. Mezi nimi nechte souvislý pruh desky alespoň 60 cm široký. To je jediné místo, kde se dá krájet, míchat a odkládat horké hrnce. Kdo tento pruh rozdělí dalším spotřebičem, přijde o všechno.
Vlhkost v ložnici by se měla pohybovat mezi 40 a 55 %. Běžný vlhkoměr stojí málo a ukáže vám, na čem jste. Pokud je vlhkost trvale nad 60 %, nestačí jen větrat. Zkontrolujte, zda někde neprosakuje voda, zda není ucpaný odpad u pračky nebo zda v koupelně nezůstává mokrá podlaha. Vysoušeč vzduchu pomůže krátkodobě, ale neřeší příčinu. Naopak příliš suchý vzduch pod 35 % dráždí dýchací cesty a může způsobit ranní bolest v krku.
Dřevo, MDF i kov fungují, ale každý jinak. Kov vede teplo a sám se ohřívá, takže ho lze použít i s menšími mezerami. Dřevo a MDF izolují, proto potřebují větší průduchy. Pokud zvolíte MDF, nikdy ji nedávejte těsně k radiátoru. Minimální vzdálenost čelní desky od žeber je 30 mm, u spodního nasávání 40–50 mm od podlahy. Podlahový pás nechte otevřený, ne ho zakrýt soklem. Právě tam vzniká podtlak, který žene vzduch vzhůru.
Zeď musí být suchá, čistá, soudržná a bez mastnoty. Odstraňte staré tapety, zbytky lepidla opláchněte vlažnou vodou a nechte uschnout. Drobné praskliny vyplňte tmelem a po vytvrdnutí přebruste. Savé podklady napenetrujte – bez penetrace lepidlo vsákne a tapeta nedrží. Naopak na lesklé barvě nebo na starém nátěru je nutné povrch zdrsnit, jinak se vlies odloupne i s barvou.
První pás lepte od okna směrem do místnosti, aby spoje nebyly na světle. Přitlačujte ji houbičkou nebo válečkem od středu ke krajům, aby pod ní nezůstaly vzduchové bubliny. Druhý pás přiložte těsně k prvnímu a spoj dohlaďte válečkem na spoje. Přesahy u stropu a podlahy odřízněte po zavadnutí lepidla, ne hned – tapeta se může ještě nepatrně posunout.
Vliesová tapeta se lepí jinak než papírová. Nosná vrstva z netkané textilie se při navlhčením lepidlem neroztahuje ani nesráží, takže ji můžete lepit na zeď suchou a lepidlo nanášet přímo na ni. Právě tahle vlastnost svádí k dojmu, že příprava zdi není důležitá. Opak je pravdou – vlies odpustí méně než papír, protože je tenčí a každá nerovnost se pod ní zobrazí jako stín.
Vliesová tapeta vydrží desítky let, ale jen tehdy, když ji položíte na připravený povrch. Kvalitní příprava zabere stejně času jako samotné lepení, a přesto se vyplatí. Kdo ji přeskočí, bude za rok tapetu strhávat a začínat znovu.