Při samotném kotvení platí několik pravidel. Vrut musí projít sádrokartonem a za ním se pevně uchytit v nosném prvku, ne jen v desce. Pokud vrtáte do profilu, používejte vrut s jemným závitem a předvrtejte tenkým vrtákem, aby profil nepraskl. Hmoždinky do sádrokartonu utahujte jen tak, aby se deska nepromáčkla. Mezi polici a zeď vložte tenkou podložku nebo filc, pokud se police dotýká malby. Po montáži zatížení vyzkoušejte postupně – nejdřív položte několik knih, počkejte hodinu a teprve pak přidejte zbytek.
Posuvné dveře šetří místo, ale jejich úspěch stojí na jedné věci: pouzdru. To rozhoduje o tom, zda dveře pojedou lehce, tiše a budou vypadat čistě. Existují dvě základní cesty – pouzdro zapuštěné do zdi a pouzdro montované na zeď. Liší se náročností přípravy, tloušťkou stěny i tím, kolik práce si vezmete na sebe.
Na police nedávejte věci v igelitových taškách nebo v uzavřených krabicích z vlnité lepenky, které nasáknou vlhkost. Lepenkové krabice v kóji vydrží jednu sezónu, pak změknou a rozpadnou se. Plastové přepravky s děrovanými stěnami nebo látkové vaky jsou lepší. Mezi regály nechte uličku alespoň šedesát centimetrů, abyste se dostali ke všem policím bez přenášení beden.
Pouzdro do zdi se schová do stěny, takže po instalaci zůstane vidět jen kolejnice v úzké štěrbině. Vyžaduje ale stěnu o dost silnější, obvykle alespoň 100 mm, u těžkých dveří i více. Zásadní je, že stěna musí být suchá, rovná a únosná. Pokud jde o příčku z pórobetonu nebo sádrokartonu, musíte ji vyztužit tak, aby unesla váhu dveří i rámu. Dřevěné dveře váží klidně 30 kg, sklo i přes 50 kg. Do slabé příčky bez výztuhy pouzdro nikdy nepatří.
Vnitřek rozdělte na tři zóny podle frekvence používání. Do střední výšky očí a rukou patří denní oblečení na tyčích a v zásuvkách. Nad 180 cm umístěte sezonní věci, kufry a rzadko používané krabice. Pod 60 cm patří boty a těžké předměty, které potřebují pevnou základnu. Tyč na dlouhé oblečení potřebuje výšku alespoň 140 cm, na košile a saka stačí 100 cm. Mezi tyčí a stropem nechte vždy rezervu na věšáky, jinak půjde oblečení špatně vytahovat.
Dveře jsou nejdražší a nejporuchovější částí. Otevírací dveře potřebují kolem sebe prostor alespoň šířky křídla, jinak se skříň v malé místnosti nedá používat. Posuvné dveře šetří místo, ale zabírají hloubku asi 10 cm a vyžadují čistou podlahu. U třímetrové skříně se osvědčuje kombinace: dvě třetiny posuvné, jedna třetina otevírací, pokud to dispozice dovolí. Počítejte také s tím, že každé dveře potřebují na okraji krycí lištu, aby nebyly vidět spáry.
U decentralizované jednotky se montuje dvojice potrubí skrz jeden otvor o průměru kolem 100 až 160 mm. Vrtání se provádí jádrovým vrtákem, ideálně mokrou cestou, aby se omezil prach. Vrtat se musí s mírným spádem směrem ven, aby kondenzát odtékal z bytu. Typickou chybou je zapomenutí na sběr kondenzátu a jeho odvod – voda pak stéká po fasádě nebo do izolace. Další častou chybou je poddimenzovaný výkon jednotky; slabá jednotka nestačí na větrání celého bytu a v zimě přivádí studený vzduch.
Základem je krátké a intenzivní větrání, ne celodenní mikroventilace. Otevřete okno dokořán na tři až pět minut, ideálně dvakrát denně, a udělejte průvan napříč bytem. Tím vyměníte vzduch, ale nevychladíte zdi. Pokud větráte celý den na štěrbinu, stěny postupně chladnou, na oknech se sráží vlhkost a za čas se objeví plíseň v rozích. Průvan je v paneláku rychlejší a šetrnější než dlouhé větrání.
Nejčastější chyby se opakují: chybějící osvětlení uvnitř, které nutí k používání telefonu, zásuvky bez dorazů, které vypadávají, a police bez děrování, takže se výška nedá měnit. Před objednáním si vyznačte na zdi nebo na podlaze skutečný půdorys a projděte si pohyb s otevřenými dveřmi. Pokud skříň zakrývá zásuvku nebo vypínač, naplánujte jejich přesun ještě před montáží. Třímetrová skříň má smysl jen tehdy, když vnitřní členění vychází z vašich věcí, materiál unese provoz a dveře se dají ovládat bez překážek.
Třímetrová vestavěná skříň vypadá jako jednoduchý projekt, dokud nezačnete řešit, co všechno se do ní má vejít. Prvním krokem není výběr dveří, ale inventura. Vezměte metr, zapište si délky kabátů, bund, šatů a maximální výšku bot. Změřte, kolik kusů od každé kategorie skutečně máte. Teprve z těchto čísel vznikne vnitřní členění, ne naopak. Typická chyba je navrhnout skříň podle katalogové fotky a pak zjistit, že dlouhé zimní kabáty se do krátké sekce nevejdou.