Většina e-mailů se neotevře kvůli předmětu, ne kvůli obsahu. Příjemce ho vidí v přeplněné schránce mezi desítkami dalších a během jedné sekundy se rozhodne, jestli stojí za pozornost. Pokud předmět zní jako hromadná zpráva, jako reklama nebo jako nic neříkající fráze, e-mail skončí nepřečtený. Přitom stačí málo – psát předmět tak, jako by šlo o osobní vzkaz konkrétnímu člověku.
Kvalita výstupu z jazykového modelu závisí z velké části na tom, jak přesně formulujete zadání. Prompt není kouzelná formule, ale spíš zadání pro spolupracovníka, který o vašem projektu nic neví. Pokud mu nedáte kontext, bude si domýšlet. Prvním krokem ke zlepšení je proto ujasnit si, co vlastně chcete dostat: jaký formát, jaký rozsah, jaký styl a pro koho je výstup určený.
Další častá chyba je podceňování náhledu. Příjemce vidí kromě předmětu i první řádek textu. Pokud e-mail začíná frází „Doufám, že se máte dobře" nebo „Píšu vám ohledně", ztrácíte šanci. První věta musí navazovat na předmět a nabízet odpověď nebo jasný další krok. Když v předmětu slíbíte termín, v první větě ho zopakujte a doplňte, co je potřeba udělat. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že příjemce bude číst dál.
Při práci s AI nástroji mějte na paměti, že výstup je výchozí bod, ne hotové dílo. Skript i storyboard projděte vlastníma očima a upravte věty tak, aby zněly přirozeně. U mluveného slova čtěte nahlas — co vypadá dobře na papíře, může znít kostrbatě. U storyboardu si nakreslete jednoduché náčrty, i kdyby to byly jen čtverečky s popisem. Pomůže vám to odhalit, jestli na sebe záběry navazují a jestli video drží pohromadě.
Častou chybou je zadání příliš široké nebo naopak příliš vágní. „Vysvětli mi umělou inteligenci" povede k učebnicovému textu. „Vysvětli mi, jak funguje doporučovací systém na e-shopu, na příkladu nákupu bot, pro člověka, který umí jen základy programování" už vede k použitelné odpovědi. Další chybou je zapomenout na tón. Jiný text vznikne pro odborný článek a jiný pro příspěvek na sociální síť. Napište, zda chcete formální, neutrální nebo přátelský styl.
Umělá inteligence zvládne během pár sekund vyplivnout skript, který vypadá použitelně. Jenže mezi textem, který se dobře čte, a textem, podle kterého se dá skutečně natáčet, je propast. Rozdíl není v tom, jestli AI použijete, ale v tom, jak přesně jí zadáte vstup a co uděláte s výstupem. Bez jasné struktury dostanete obecné fráze, které nesedí na žádný konkrétní formát ani publikum.
Nakonec si udělejte vlastní kontrolní seznam. Obsahuje zadání cíl, publikum, formát, délku, tón a příklady? Jsou instrukce oddělené od podkladů? Je jasné, co dělat, když model narazí na chybějící informaci? Pokud ne, doplňte to před odesláním. Dobrý prompt není delší, je přesnější. Právě v tom spočívá rozdíl mezi výstupem, který musíte přepisovat, a výstupem, který můžete použít.
Oddělte instrukce od podkladů Model si často plete vaše požadavky s textem, který mu předkládáte jako materiál. Pomůže, když instrukce a vstup oddělíte. Můžete napsat: „Níže je úryvek zákaznické recenze. Shrň ji do tří bodů a navrhni odpověď." Pak teprve vložte text. Stejně tak je dobré určit roli: „Jsi zkušený editor" nebo „Jsi učitel češtiny pro cizince". Role není magie, ale pomáhá modelu zvolit slovní zásobu a míru odbornosti.
Základem je zadání, které obsahuje čtyři věci: cílovou skupinu, formát videa, požadovanou délku a tón. Místo věty „napiš skript o našem produktu" dejte zadání typu: „napiš 60sekundový skript pro krátké video na sociální síť, publikum jsou lidé 25–40 let, tón je věcný bez přehnaného nadšení, cíl je vysvětlit jeden konkrétní přínos". Čím konkrétnější zadání, tím méně generických frází. Výstup pak rozdělte na úvod, jádro a závěr a každou část nechte přepsat zvlášť — celkový text se tím zpřesní.
Storyboard jako test, jestli skript vůbec funguje Storyboard není ozdoba, ale nástroj, který odhalí slabá místa ještě před natáčením. Vezměte výstup ze skriptu a rozdělte ho na jednotlivé záběry. Ke každému záběru přiřaďte, co je vidět, co se říká a jak dlouho to trvá. Pokud u některého záběru nedokážete popsat obraz, který nese význam, je scéna pravděpodobně zbytečná. Tady se AI hodí na návrhy variant: nechte si vygenerovat tři různé vizuální interpretace stejné scény a vyberte tu, která odpovídá tempu a rozpočtu.
Začněte tím, že si publikum rozdělíte podle časových pásem. V analytice jednotlivých sítí najdete přehledy podle zemí a měst. Zapište si, ze kterých pásem chodí nejvíc lidí a kolik jich je. Pokud máte tři hlavní pásma s podobnou velikostí, nevyplatí se soustředit na jedno. Naopak pokud osmdesát procent publika sedí v jednom pásmu, řešit ostatní je ztráta času.