Mikrocementová stěrka se prodává jako univerzální povrch, ale chová se úplně jinak na zdi a jinak na podlaze. Rozdíl není v barvě ani v tloušťce vrstvy, ale v tom, co je pod ní. Na stěně stěrka většinou visí na pevném zdivu, na podlaze naopak pracuje s pohybem konstrukce a s vodou. Kdo tohle nerozliší, dočká se prasklin nebo odlupování během prvního topného období.
Mezi nejčastější chyby patří lepení na špinavé sklo, příliš silná vrstva mýdlového roztoku a snaha o dokonalý výsledek za horkého dne, kdy se fólie rychle lepí a nedá se posouvat. Další chybou je zapomenutí na vnitřní stranu rámu, kde se fólie ohne a začne se odlepovat. U oken orientovaných na jih a západ je vhodné kombinovat fólii s vnější clonou, protože samotná fólie nedokáže zastavit všechny tepelné zisky. Pokud se byt přehřívá i po instalaci, je pravděpodobné, že teplo proniká jinudy než okny, například přes nezateplenou střechu nebo balkonové dveře.
Nakonec zaveďte pravidlo, že do spíže se vstupuje jen s konkrétním cílem, ne s pocitem „něco tam odložím". Jednou za půl roku zkontrolujte data trvanlivosti a projděte zásoby. Pokud to udržíte, přestane se vám stávat, že kupujete čtvrtou rýži, protože jste tu třetí neviděli. Spíž pak funguje jako malý sklad, ne jako skládka.
Podklad musí být pevný, suchý, čistý a bez prášku. Starou malbu, odlupující se omítku nebo zbytky lepidla je nutné odstranit až na nosnou vrstvu. Beton, cementový potěr i sádrokarton přijímají stěrku odlišně: savé podklady je třeba napustit penetrací, hladké a málo savé zdrsnit broušením. Prach po broušení se odsává, ne zametá. Vlhkost podkladu se měří vlhkoměrem, ne odhadem podle dotyku. U podlahy nesmí být zbytková vlhkost vyšší, než udává výrobce stěrky.
Lepení začíná důkladným omytím skla vodou s trochou prostředku na nádobí a následným setřením stěrkou. Na sklo se nastříká slabá vrstva mýdlové vody, která umožní fólii posouvat do správné polohy. Fólie se sejme z ochranné podložky a přiloží se lepivou stranou na sklo. Pomocí stěrky se vytlačuje voda od středu k okrajům; tlak musí být přiměřený, aby se fólie nepoškodila, ale zároveň dostatečný, aby pod ní nezůstaly kapky. Přebytečné okraje se odříznou ostrým nožem podél rámu. Nakonec se fólie přeleští měkkou utěrkou a nechá se několik dní vytvrdnout. Během této doby se okno nemá umývat ani na něj nic lepit.
Než zavřete konstrukci, zkontrolujte rozvody. Elektrika, voda i odpad musí být vedeny tak, aby se daly kdykoli vyměnit. Kabely v dutině chraňte trubkou. Po dokončení se povrch přebrousí, napenetruje a vyztuží. Teprve pak se maluje. Pokud si na něco z toho netroufáte, pozvěte někoho, kdo už příčky stavěl – chyby v akustice se opravují jen velmi těžko.
Kdo dodrží přípravu podkladu, oddělí mokré a suché zóny a nechá materiálu čas, získá povrch, který vypadá jako litý beton a vydrží roky. Kdo přeskočí jediný krok, bude ho opravovat brzy.
Chytré hlavice s programovatelným režimem přidávají časové útlumy. Nastavte je tak, aby ráno topily a přes den utlumily, když jste v práci. Pozor na režim dovolené: místo vypnutí zvolte protimrazovou ochranu. Některé modely vyžadují pravidelnou kalibraci, jinak hlásí chybu. Baterie měňte před začátkem topné sezóny, ne až když hlava přestane komunikovat. U připojení přes aplikaci počítejte s tím, že bez brány v bytě funguje jen místní ovládání.
Před nákupem zjistěte, jaký závit má stávající ventil. V Česku se nejčastěji setkáte se závitem M30 x 1,5 mm, ale starší radiátory mívají jiné rozměry. Změřte průměr závitu posuvkou nebo si vezměte starou hlavici do obchodu. U novějších ventilů se také vyplatí zkontrolovat, zda jde o typ s přednastavením – pak lze hlavici kombinovat s hydraulickým vyvážením soustavy.
Detektor kouře a detektor oxidu uhelnatého nejsou doplňky, které lze odložit na později. V bytě jde především o čas. Kouř i CO se šíří tiše a bez varování, takže čím dřív zazní signál, tím větší šance dostat se ven. Detektor kouře patří do každé obytné místnosti kromě koupelny a kuchyně, kde hrozí plané poplachy. Detektor CO se naopak umísťuje tam, kde je spalovací spotřebič – plynový kotel, karma, kamna nebo krb.
Hydroizolace: kde je povinná a kde jen zbytečná V koupelně, na WC a v kuchyni za dřezem je hydroizolace nutná, a to i tehdy, když je mikrocement prezentovaný jako voděodolný. Samotná stěrka vodu odpuzuje, ale spáry, rohy a prostupy jsou slabá místa. Hydroizolační hmota se nanáší ve dvou vrstvách křížem, s armovací tkaninou v rozích a kolem odpadů. Vytvrzená vrstva se přetírá penetrací, aby na ní stěrka držela. Na suchých stěnách obývacích pokojů je hydroizolace zbytečná a může dokonce bránit difuzi páry.