Vyhýbejte se ironii a sarkasmu. Věty jako „No to se máme" nebo „Ty jsi ale génius" v pubertě fungují jako přilévání oleje do ohně. Stejně tak nefunguje srovnávání se sourozenci nebo s kamarády. Pokud chcete něco změnit, mluvte o konkrétním chování a jeho důsledcích, ne o povaze člověka. „Když nepřijdeš včas, nemůžu ti půjčit auto" je lepší než „Ty jsi nezodpovědný."
Láhve z plastu jsou lehké a nerozbitné, skleněné lépe drží teplotu a snáze se myjí, ale jsou těžší a při upuštění se rozbijí. U plastových lahví sledujte, zda jsou určené pro opakované použití a zda je lze sterilizovat. Savičky se vyrábějí ze silikonu a z latexu. Silikon je průhledný, bez zápachu a vydrží déle, latex je měkčí a některé děti ho lépe přijmou, ale rychleji se opotřebí a může zapáchat. Tvar savičky – kulatý, nebo asymetrický – není zásadní, důležitější je velikost a to, zda dítěti sedí v ústech tak, aby mělo rty obemknuté po celém obvodu.
Nejprve se podívejte dítěti do krku při dobrém světle. U virové infekce bývá hrdlo zarudlé rovnoměrně, často spolu s rýmou, kašlem a chrapotem. Pro angínu je typický jiný obrázek: mandle jsou výrazně zvětšené, na povrchu sedí bílé nebo nažloutlé čepy či souvislý povlak a okolní sliznice je ostře ohraničeně červená. Dítě přitom odmítá polykat, sliny někdy vytékají z úst a hlas zní zastřeně. Tyto změny samy o sobě nestačí k jisté diagnóze, ale jsou silným signálem, že jde o něco víc než obyčejné nachlazení.
Začněte tím, že děti necháte stavět bez zadání. Položte na zem dostatek kostek různých tvarů a velikostí a jen pozorujte. Ptejte se, co staví, ale neopravujte. Pokud se věž zřítí, nechte ji spadnout. Pád je součástí učení – dítě zjišťuje, že širší základ unese víc, že těžká kostka nahoře nestojí. Do hry vstupujte, až když si dítě samo řekne o pomoc. Pak pomáhejte otázkou: „Co by se stalo, kdybys dal tu velkou dolů?"
Co funguje, když už je dus
Prvním signálem je stagnace, která trvá déle než tři až čtyři týdny při stejném úsilí. Pokud se výkon nehýbe, i když děláte vše jako dřív, tělo i hlava si zvykly. Druhým signálem je rostoucí odpor. Nechuť začít, odkládání, podráždění během činnosti. To neznamená, že jste líní. Znamená to, že současný režim přestal fungovat a vy ho držíte ze setrvačnosti.
Co konkrétně změnit a jak poznat, že to zabralo Změna nemusí být velká. Často stačí upravit jednu proměnnou: snížit objem a zvýšit kvalitu, změnit čas, kdy činnost děláte, nebo ji na týden úplně vynechat. Vyberte jednu věc, ne pět. Pokud jste zvyklí cvičit každý den, dejte si dva dny volna. Pokud se učíte jazyk hodinu denně, zkraťte to na dvacet minut, ale soustřeďte se na mluvení místo memorování. Po dvou týdnech vyhodnoťte, zda se něco pohnulo. Když ne, změňte jinou proměnnou.
Každý, kdo se věnuje nějaké činnosti delší dobu, dřív nebo později narazí na bod, kdy se přestane zlepšovat. Trénujete, učíte se, pracujete na projektu a výsledky se nemění. Většina lidí v tuto chvíli přidá na intenzitě, což je obvykle přesně to, co situaci zhorší. Rozpoznat, kdy je správný čas na změnu, je dovednost sama o sobě a dá se naučit.
Když se po úpravě režimu do dvou až tří týdnů vrátí chuť a výkon se začne znovu zvedat, změna zabrala. Pokud se nic nezmění ani po měsíci, problém není v tréninku či učení, ale v něčem jiném – spánek, strava, stres, celková životní situace. Tehdy je čas podívat se mimo samotnou činnost. Někdy je nejlepší odpovědí na stagnaci přestat na chvíli řešit výkon a vrátit se k ní s odstupem.
Typická chyba je měnit všechno naráz. Pak nepoznáte, co pomohlo a co uškodilo. Další chybou je vzdát se po třech dnech. Změna potřebuje čas, než se projeví. A třetí častá chyba: zaměňovat únavu z přetížení za únavu z nudy. První řeší odpočinek, druhá nový podnět. Pokud jste vyčerpaní, nepřidávejte nové aktivity, ale uberte. Pokud vás jen přestalo bavit to, co děláte, potřebujete jiný přístup, ne delší pauzu.