Další možností je hra na obchod nebo na kuchaře. Dítě počítá mrkve, váží, rozděluje a přitom mluví v celých větách. U psaní zkuste psát do písku, do mouky na plechu nebo prstem do vzduchu. Prsty si tak lépe zapamatují tvar písmene než při držení tužky. Na co si dát pozor: netlačte na úhlednost. V první třídě jde o to, aby dítě psalo rádo, ne aby mělo dokonalé řádky.
Podplácení typu „když sníš brokolici, dostaneš čokoládu" funguje krátkodobě, ale dlouhodobě ničí vztah k jídlu. Dítě se naučí jíst zeleninu jen za odměnu a sladké se stane cílem. Místo toho zapojte dítě do přípravy. Dvouleté dítě může mýt zeleninu, tříleté míchat těsto, pětileté krájet banán tupým nožem. Když se dítě podílí na vaření, jí ochotněji, protože jídlo zná. Nechte ho také vybrat, co se bude vařit – nabídněte dvě možnosti, ne neomezený výběr.
Druhá častá chyba je podcenit finanční stránku. Nejde o to spočítat přesné částky, ale o to vědět, co si můžete dovolit. Větší auto, větší byt, druhá školka, delší rodičovská. Zkuste si měsíc žít tak, jako byste už druhé dítě měli: odečtěte z rozpočtu pravidelnou částku na plenky, jídlo a hlídání. Pokud to jde bez stresu, máte reálnou představu. Pokud ne, je lepší počkat nebo upravit plány.
Vyberte jednu lokalitu a tuďte ji tři až čtyři dny. Střídat každý den jiné město znamená balit, přesouvat se a řešit, kde zaparkovat. Předškolák potřebuje místo, které si zapamatuje – rybník, les, hrad, zoo. Opakovaná návštěva stejného hřiště ho nudí méně než vás a vy si odpočinete od navigace. Ubytování hledejte takové, kde je kuchyně nebo alespoň mikrovlnka. Večeře v restauraci každý večer vyjde draho a dítě u ní často neposedí.
Poslední pravidlo je o počtu. Dvě až tři hračky v dosahu stačí. Zbytek uložte a střídejte po týdnech. Dítě, které vidí pět věcí, si nevybere; dítě, které vidí dvě, si hraje. A když si hraje, učí se – což je celý smysl didaktické hračky v tomto věku.
Nakonec si promluvte o tom, co od druhého dítěte čekáte. Někdo chce sourozence pro první dítě, někdo chce zažít těhotenství znovu, někdo jen nechce, aby první dítě bylo samo. Každý důvod je platný, ale jen pokud ho sdílíte s partnerem. Rozhovor o očekáváních je důležitější než hledání dokonalého věku. Pokud se v zásadních věcech neshodujete, je lepší počkat, než se snažit a doufat, že se to vyřeší samo.
Suchá kůže, loupající se rty a zapadlé oči patří mezi pozdní příznaky, stejně jako závratě při rychlém postavení. K dehydrataci dochází snadno i v chladu, při topení nebo v klimatizaci, kdy pocit žízně chybí. Žízeň navíc přichází se zpožděním — ve chvíli, kdy ji cítíte, už jste o něco přišli. Proto se neřiďte pouze žízní, ale pravidelností.
Nejčastější chybou je spoléhat na to, že si tělo řekne samo. U starších lidí a u těch, kteří berou léky na tlak nebo cukrovku, je práh žízně posunutý a dehydratace probíhá plíživě. Pokud se objeví zmatenost, zrychlený tep, slabost nebo tmavá moč po delší dobu, nečekejte a vyhledejte pomoc. Prevence je jednoduchá: hlídejte barvu moči, pijte pravidelně a nepřehánějte to s kávou ani sladkými nápoji.
První konkrétní věc je zdravotní stav matky. Po porodu trvá tělu zhruba rok, než se vrátí krevní obraz, zásoby železa a hormony do stavu, kdy je další těhotenství bezpečné. Lékaři obvykle doporučují odstup alespoň 18 měsíců mezi porody, u císařského řezu spíš 18 až 24 měsíců. Kratší odstup zvyšuje riziko předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti. Pokud jste po porodu unavená, máte potíže s váhou nebo nepravidelný cyklus, nechte si udělat krevní testy ještě před plánováním.
Praktický krok: sepište si, kdo vám může reálně pomoci. Babička, která bydlí daleko, není pomoc. Přítelkyně na mateřské, která sama zvládá dvě děti, také ne. Potřebujete konkrétní osobu, která vezme první dítě na odpoledne, případně hlídání na pár hodin týdně. Bez toho se druhé dítě stává logistickým problémem, ne radostí.
Prakticky to znamená pít menší množství během celého dne, ne šokově. Sklenici vody hned po probuzení, pak průběžně každou hodinu až dvě. Při pohybu nebo v horku přidejte i minerální látky, protože samotná voda bez sodíku a draslíku se v těle neudrží. Dobrým testem je štípnutí kůže na hřbetu ruky — pokud se pomalu vrací zpět, tekutiny chybí. Stejně tak si všímejte, zda se potíte méně, než by odpovídalo námaze; to je varovný signál, ne úleva.
Prvním spolehlivým ukazatelem je barva moči. Světle žlutá až průhledná znamená, že jste v rovnováze. Tmavě žlutá, jantarová nebo hnědá signalizuje, že tělo šetří vodou a koncentruje odpadní látky. Všímejte si také frekvence — pokud jdete na toaletu méně než čtyřikrát denně a močíte malé množství, je to jasná známka, že tekutiny chybí. Pozor na vitaminové doplňky a některé léky, které moč barví samy o sobě; pak se řiďte ostatními příznaky.