Základem je vybrat si jednu hlavní atrakci a kolem ní postavit zbytek dne. Typická chyba je nacpat do jednoho dne hrad, zoo, stezku a ještě muzeum. Děti potřebují čas na to, aby si místo užily, ne jen proběhly turniketem. Pokud jedete na hrad nebo zámek, naplánujte prohlídku na dopoledne, kdy je pozornost nejlepší, a odpoledne nechte volnější – hřiště, louku, břeh řeky. Stezky s úkoly nebo naučné okruhy fungují dobře, protože děti něco dělají, místo aby jen poslouchaly výklad.
Hlídejte si i vlastní spánek a jídlo. Unavený a hladový otec snadno ztratí trpělivost. Domluvte se s partnerkou na střídání nočních budíček, pokud to jde. Pokud dítě pije umělé mléko, můžete část krmení převzít vy. U kojeného dítěte alespoň vstávejte na přebalení a pak ženu vyměňte. Nenechte se vtáhnout do soutěžení, kdo je unavenější – to nikam nevede.
Přebírejte konkrétní úkoly bez ptaní. Místo „Co mám udělat?" prostě jednejte. Umyjte nádobí, vyneste koš, obstarejte nákup, uvařte jednoduché jídlo. Pokud partnerka kojí, nabídněte, že dítě po kojení přebalíte a pochováte, aby si mohla na chvíli lehnout. Tyto maličkosti mají větší váhu než velké deklarace. Vyhněte se chybě: nečekejte, až vás požádá. Aktivní přístup jí dává najevo, že nejste jen pozorovatel.
Největší chybou bývá přílišná soutěživost a strach z chyby. Pokud je dítě trestáno za špatný postup, přestane zkoušet a začne hádat. Mnohem užitečnější je ptát se: „Jak jsi na to přišel?" a společně projít cestu znovu. Dále nepomáhá střídat hry příliš rychle. Každá hra má svá pravidla a dítě potřebuje několik opakování, aby si jich všimlo a začalo je používat. A poslední pravidlo: hrajte s dítětem, ne proti němu. Logické myšlení se nejlépe rozvíjí tam, kde je bezpečné přemýšlet nahlas.
Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je vlastní odpočinek. Není sobecké jít spát ve dvadvaceti místo sledování další epizody nebo dohánění úkolů. Spánek není luxus, ale podmínka toho, abyste druhý den fungovali. Pokud se budete pravidelně okrádat o spánek, začnete dělat chyby v práci i doma, a nakonec to odnesou děti. Naplánujte si alespoň jednu hodinu týdně jen pro sebe — procházku, knihu, cokoli, co vás dobije. Bez toho se dřív nebo později zhroutíte a rodina i zaměstnavatel to poznají.
Dětské spoření a stavební spoření se často pletou, přesto jde o dva odlišné produkty s jiným účelem. Dětské spoření je běžný účet nebo vkladní knížka vedená na jméno dítěte, kam rodiče či prarodiče posílají peníze. Stavební spoření je státem podporovaný produkt určený primárně k financování bydlení, který lze sjednat i pro nezletilé. Rozdíl je v cíli: u dětského spoření jde o volné našetření, u stavebního spoření o přípravu na budoucí bydlení s nárokem na státní příspěvek.
Po porodu se toho hodně změní. Partnerka je fyzicky vyčerpaná, hormonálně rozhozená a často zahlcená novou rolí. Nejde o to být perfektní, ale být k dispozici. První dny a týdny rozhodují o tom, jak se žena cítí – a to se odráží i na vás a na dítěti. Následující rady jsou praktické, vyzkoušené a zaměřené na to, co skutečně pomáhá.
Předčtenářská gramotnost nevzniká v okamžiku, kdy dítě poprvé spojí písmeno se zvukem. Buduje se mnohem dřív – od batolete. Nejde o učení abecedy nazpaměť, ale o to, aby dítě zjistilo, že řeč má řád, že slova se dají rozdělit na slabiky, že obrázek nese příběh a že kniha je místo, kde se něco zajímavého děje. Rodič, který s dítětem mluví, zpívá a prohlíží knížky, dělá pro pozdější čtení víc než ten, kdo ve třech letech tlačí na písmenka.
Základem je mluvený jazyk. Povídejte si o tom, co právě děláte: „Teď krájím mrkev. Je oranžová a tvrdá." Pojmenovávejte pocity, barvy, tvary, zvuky. Dítě, které slyší bohatou slovní zásobu, později snáz rozpozná význam slov i jejich stavbu. Zpívejte říkadla a písničky s rytmem – rytmus je první krok k uvědomění slabik. Hrajte slovní hry: „Najdi něco, co začíná na M." „Co se rýmuje s kočka?" Nehledejte správné odpovědi za každou cenu, hledejte společně.
Co dělat, když se objeví stres a emoce Poporodní nálada může kolísat. Pláč, podráždění nebo únava nejsou útok na vás. Místo vysvětlování a logických argumentů zkuste naslouchat. Věty jako „To bude dobré" nebo „Neblbni" situaci zhorší. Lepší je říct: „Vidím, že ti není dobře. Co můžu udělat teď?" Pokud se stav nelepší nebo se objeví úzkosti či myšlenky na ublížení sobě či dítěti, neváhejte vyhledat odbornou pomoc – gynekologa, psychologa nebo krizovou linku.