Kouřový hlásič a detektor oxidu uhelnatého řeší dvě různé hrozby. Kouř vzniká při požáru, CO při nedokonalém spalování v plynovém kotli, krbu nebo kamnech. V bytě potřebujete oba, ale ne na stejném místě. Záměna jejich funkcí je nejčastější chyba: lidé si myslí, že jeden přístroj stačí na všechno, a pak chybí varování v kritické sekundě.
Na plastových oknech se často objevuje voda ráno po probuzení, protože povrch rámu je nejchladnější. Není to důkaz špatného okna, ale signál, že vzduch v místnosti byl přes noc nasycený. Řešením není utírat vodu hadrem, ale zajistit, aby vlhký vzduch mohl odejít dřív, než se stačí srazit. Mikroventilace zabudovaná v rámu pomůže, ale sama o sobě nestačí – bez nárazového větrání zůstane vlhkost v matraci i v peřinách.
Úložný prostor v dvanácti metrech se získává hlavně svisle a pod postelí. Postel na nožičkách s úložnými boxy využije půl metru výšky, který je jinak prázdný. Skříň do výšky stropu místo skříně do dvou metrů ubere na pohled málo, ale získáte celou polici navíc. Nad dveřmi je často zapomenutých třicet až čtyřicet centimetrů, kam se vejdou sezónní věci v uzavřených krabicích. Pozor na dvě chyby: vestavěná skříň bez větracích mezer u stěny plesniví a příliš hluboká skříň z místnosti udělá tunel – hloubka šedesát centimetrů stačí, víc už jen překáží.
Zeleň držte ve svislé rovině. Květináče na zemi zaberou půlku balkonu, kdežto truhlíky na zábradlí a dvě nástěnné kapsy využijí prostor, který stejně nikdo nevyužívá. Na přímé slunce volte bylinky — tymián, rozmarýn, šalvěj — a muškáty. Na stinnou stranu břečťan, kapradiny nebo břečťanovec. Do každého květináče dejte drenážní vrstvu keramzitu a misku, jinak vám voda odtéká sousedům pod balkon. Zalévejte ráno, ne v poledne. Pozor na truhlíky zavěšené zevnitř zábradlí: při větru se rozhoupou a mohou spadnout.
Při prohlídce takového bytu se neptejte jen na dispozici. Projděte si stěny u koupelny a kuchyně. Pokud je na nich cítit teplo nebo je slyšet proudění, může jít o šachtu vedenou v dutině příčky. To je častá chyba: prodávající tvrdí „bez vrtu", ale potrubí je vedeno v podhledu nebo v šachtě, která sousedí s ložnicí. Rozdíl poznáte tak, že si stoupnete do rohu místnosti a posloucháte při vypnutých spotřebičích. Ticho po dobu dvou minut je lepší důkaz než jakýkoli půdorys.
Bez zásahu do elektroinstalace máte v podstatě tři cesty. První jsou chytré žárovky v původních objímkách — nejjednodušší, ale musí zůstat pod proudem, takže původní vypínač necháte trvale zapnutý a přelepíte ho. Druhá jsou chytré vypínače a relé montované místo stávajícího vypínače; potřebují nulový vodič, který v českých bytech u vypínače často chybí. Třetí jsou bezdrátové spínače na baterii, které se lepí na zeď nebo magnetem přichytí k původnímu rámečku. Právě kombinace chytrých žárovek a bezdrátových spínačů je nejbezpečnější volba pro nájemní byty.
Pomůže i správné topení. V ložnici stačí udržovat kolem dvaceti stupňů, v noci klidně osmnáct. Při nižší teplotě vzduch pojme méně vlhkosti a ta zkondenzuje na první chladné ploše, kterou bývá právě okenní rám nebo vnější zeď. Radiátor pod oknem by měl být odzdušněný a neměl by být zakrytý závěsem – teplý vzduch stoupající od topení drží okno v suchu.
Co dělat, když se vlhkost drží i přes větrání Pokud se i po pravidelném větrání objevuje na oknech voda nebo plíseň v rozích, problém je jinde. Nejčastěji jde o nábytek těsně přitlačený ke zdi, který brání cirkulaci vzduchu. Postel by měla stát alespoň pět centimetrů od zdi a pod ní by měl volně proudit vzduch. Dalším viníkem bývá sušení prádla v ložnici – jeden cyklus pračky vypustí do vzduchu dva až tři litry vody. Sušte v jiné místnosti nebo použijte sušičku s odvodem kondenzátu.
Základem je větrat nárazově, ne celý den pootevřeným oknem. Pootevřené okno u těsného plastu vymění vzduch jen minimálně a zároveň ochlazuje rám, takže na něm kondenzuje voda. Mnohem účinnější je otevřít okno dokořán na pět až deset minut, ideálně třikrát denně – ráno po probuzení, odpoledne a před spaním. V zimě tím unikne teplo jen krátce, ale vlhkost odejde skokově. V létě stačí otevřít dvě okna proti sobě a nechat profouknout celý byt.
Ložnice s těsnými plastovými okny je z hlediska vlhkosti nejrizikovější místo v bytě. Přes noc dva dospělí vyprodukují kolem jednoho litru vody jen dýcháním a pocením. V místnosti, kde se netopí na plný výkon a okna jsou uzavřená, se tato vlhkost nemá kam podět. Usazuje se v matraci, v peřinách, v čalounění postele a v chladnějších rozích. Ráno je to cítit jako zatuchlý vzduch, po několika týdnech se na zdi za hlavou začne tvořit šedý povlak.