Nejčastější chyby se opakují. Rodiče koupí sadu lahví najednou a pak zjistí, že dítě pije jen z jedné. Nebo používají stejnou savičku měsíce, i když je popraskaná a ztvrdlá. Savičku a dudlík vyměňte při prvních známkách opotřebení, obvykle po šesti až osmi týdnech pravidelného používání, u latexu dříve. Další chybou je dávat dudlík do medu nebo sladkého nápoje – to podporuje vznik zubního kazu už u kojenců. Před každým použitím zkontrolujte, zda savička drží v kroužku a zda není nalomená.
Nakonec počítejte s tím, že hádky úplně nezmizí. Sourozenecké konflikty jsou normální a do jisté míry užitečné — učí děti vyjednávat, ustupovat a bránit se. Vaším cílem není je vymýtit, ale zkrátit dobu, po kterou se řeší křikem. Když se vám podaří udržet klid a nepřidávat se na žádnou stranu, děti se časem naučí, že konflikt se dá zvládnout i bez vás.
Čtvrtou technikou je stavění z kaštanů a špejlí. Do kaštanu udělejte dřevěnou špejlí dírku, zastrčte druhou špejli a spojujte. Vznikají zvířata, postavy i mosty. Na co si dát pozor: kaštany musí být čerstvé a tvrdé, staré se drolí. Špejle mějte krátké a hroty zastrčené, ostré konce děti píchnou. Pokud se dílo rozpadá, pomůže kápnutí lepidla do spoje. Tato technika učí trpělivosti, protože první pokusy se často rozpadnou a je třeba začít znovu.
Častou chybou je vzít si příliš mnoho zavazadel. S miminkem se nevyplatí tahat velký kufr, batoh a kočárek zároveň. Vezměte jen to, co unesete jednou rukou, druhou budete držet kočárek nebo miminko. Jídlo a pití pro vás i dítě mějte v jedné přehledné tašce, kterou dáte pod sedačku nebo do přihrádky. Pleny, vlhčené ubrousky a náhradní oblečení patří do malé tašky, kterou máte stále u sebe, ne do zavazadla v polici.
Na závěr hru neuklízejte hned. Nechte stavbu stát do dalšího dne. Dítě se k ní vrátí, všimne si, co by vylepšilo, a začne plánovat. Právě v tom je učení hrou: žádné pracovní listy, jen kostky, otázky a čas. Pokud dítě po pár minutách odchází, nic se neděje. Vraťte se k tomu později. Důležité je, že si staví vlastní postup, ne že splní váš.
Cesta vlakem s miminkem není žádná věda, ale chce to plánovat jinak než cestu s dospělým. Rozhodující je, jestli pojedete s kočárkem, nebo jen s nosítkem. S kočárkem potřebujete nízkopodlažní vůz nebo alespoň plošinu pro invalidy, jinak budete stát na nástupišti a přemýšlet, jak to udělat. Bez kočárku vám stačí běžné kupé, ale i tak je dobré vědět, kam si sednout.
Krmení a přebalování řešte ještě před nástupem do vlaku. Na nádraží bývá místnost pro matky s dětmi, i když ne vždy čistá. Pokud kojíte, vezměte si šátek nebo plenu na zakrytí, ve vlaku to oceníte. Připravte se na to, že vlak může mít zpoždění a vy budete stát na nástupišti v zimě. Miminko oblečte do vrstev, které můžete snadno sundat, až budete ve vytopeném voze.
Místo k sezení a přebalování V kupé u okna je nejlepší místo pro miminko v nosítku, protože máte volnou ruku na zavazadla a nikdo vás netlačí do uličky. S kočárkem se snažte dostat do prostoru pro cestující s dětmi, bývá tam více místa na odložení věcí. Přebalovat se dá na toaletě, ale pokud je to možné, vezměte si vlastní podložku a udělejte to na sedačce, když je vůz poloprázdný. Není to ideální, ale v nouzi to jde lépe než na záchodě, kde není kam položit tašku.
Základem je krytí pracovní plochy. Osvědčuje se silnější igelitový ubrus nebo vyřazený plastový ubrus z jídelny, který se po skončení jen otře. Novinový papír propouští vlhkou barvu a text se obtiskne na stůl, takže samotné noviny nestačí. Pod igelit dejte ještě vrstvu novin jako savou pojistku. Přelepte hrany malířskou páskou, aby krytí neklouzalo, když dítě tlačí loktem. Na zemi pod židlí položte starý ručník nebo karton – nejvíc kapek vzniká při vstávání a otáčení.
Třetí technikou je tisk razítky z brambor a jablek. Rozkrojte bramboru, do řezné plochy vyřízněte jednoduchý tvar, třeba srdce nebo hvězdu. Namočte do barvy a tiskněte na papír. Jablko rozpulte, vydlabejte jádřinec a tiskněte kolečka. Barva musí být hustá, jinak se rozteče. Po každém otisku přitlačte stejně silně, jinak jsou otisky nestejné. Děti do deseti let potřebují s vyřezáváním pomoci, ostrý nůž do ruky nepatří. Desku pod tvoření podložte novinami, ušetříte si čištění stolu.
Sbírání přírodnin s dětmi do deseti let má jednu velkou výhodu: materiál je zdarma, je ho dost a děti ho samy najdou. Stačí jim dát jasné zadání, co hledat, a košík. Na procházce se hodí listy, šišky, kaštany, žaludy, kůra, mech, suché větvičky, ale i kamínky nebo pírka. Doma pak vzniká prostor pro tvoření, které děti baví víc než hotové sady z obchodu, protože výsledek je jejich vlastní. Než se do práce pustíte, proberte materiál: plesnivé nebo rozpadající se kusy vyhoďte, ostnaté šišky a lámavé větvičky dejte mimo dosah menších dětí, které všechno strkají do pusy.