Nejčastěji se používá dřevotříska s laminem, masivní dřevo, plast, umělý kámen a sklo. Laminovaná dřevotříska je levná a snadno se řeže, ale hrany musí být dokonale zatavené, jinak do nich nateče voda při mytí. Masivní dřevo působí teple, ovšem bez pravidla je nutné je ošetřit olejem nebo lakem a časem se může zkroutit. Plast je odolný vůči vlhkosti, ale na přímém slunci bledne a škrábe se. Umělý kámen a sklo vydrží téměř cokoli, jenže jsou těžké a u skla hrozí viditelné otisky a riziko prasknutí při prudkém nárazu.
Stropní záclonová kolejnice se montuje jinak do panelu a jinak do sádrokartonu. Panel je plný beton s dutinami, sádrokarton je tenká deska na roštu. Z toho vyplývá i volba hmoždinek, rozmístění úchytů a postup měření. Rozdíl pocítíte hlavně ve chvíli, kdy se do vrtání opře vrtačka a zjistíte, co je za vrstvou.
Policová deska do koupelny v paneláku narazí na dvě věci, které v obýváku neřešíte: vlhkost a rozměry. Paneláková koupelna má často jen dva až tři metry čtvereční a každý centimetr hloubky police ubírá prostor před umyvadlem. Než začnete vybírat, změřte si třikrát: šířku stěny mezi rohy, výšku od umyvadla k zrcadlu a hloubku tak, abyste se při mytí hlavy neuhodili do čela. Police hlubší než 20 cm jsou v malé koupelně spíš na obtíž.
Typické chyby, které se opakují: kotvení do spáry mezi panely, kde beton nedrží pohromadě; použití příliš krátkých kotev; utahování šroubu silou, která rozlomí okraj díry; a zavěšení křesla na jeden jediný bod bez rozpěrné desky. Rozpěrná deska nebo ocelový profil rozloží sílu do větší plochy a sníží riziko vytržení. Pokud si nejste jistí, co je nad stropem, nechte si udělat sondu – jde o pár minut a ušetří vám sousedskou válku i statika.
Do šikminy se nevejdou klasická otočná dvířka. Osvědčily se posuvné dveře nebo výklopné mechanismy, které kopírují sklon. U hlubokých šikmin dejte přednost dvěma kratším sekcím před jednou dlouhou. Uvnitř použijte výsuvné koše místo pevných polic, protože do zadní části se špatně dosahuje. Police v úrovni očí ale zůstávají nejpraktičtější pro věci denní potřeby.
Při vrtání držte vrtačku kolmo k podkladu. Nepoužívejte příklep, ten obklad rozbije. Otáčky nastavte nižší a tlačte jen lehce. Vrták musí odvádět prach, takže ho nechte pracovat, ne ho silou tlačit do zdi. Pokud se obklad začne zahřívat nebo praskat, uberte tlak a přidejte chlazení. Stačí kapka vody nebo přerušení na pár sekund. U diamantového vrtáku je chlazení povinné, jinak se přepálí a přestane brousit. Po provrtání obkladu pokračujte pomaleji do podkladu, ať hmoždinka sedí rovně.
Vrtání do obkladu je jedna z těch činností, u kterých se chyba neodpouští. Keramika, obzvlášť ta lesklá a tvrzená, nemá ráda tlak ani klouzání. Pokud vrták sklouzne po povrchu, zůstane viditelná rýha a důlek, který už neschováte. Proto se vyplatí věnovat přípravě stejně času jako samotnému vrtání. Rozhoduje správný vrták, přesné označení místa a pevná ruka. Právě na těchto třech věcech stojí skoro celý úspěch.
Nejdřív zvolte vrták. Do měkkého obkladu stačí vrták na sklo nebo univerzální se špičkou ze slinutého karbidu. Do tvrdé keramiky a porcelánu potřebujete vrták diamantový, který bere materiál broušením, ne řezáním. Nepoužívejte vrták na kov ani do dřeva, i když se zdá ostrý. Kovový vrták povrch spíš rozpraská, než aby ho provrtal. Průměr volte podle hmoždinky a vruty, ne naopak.
Označení a první zářez rozhodují o všem Místo si označte měkkou tužkou nebo lepicí páskou. Na hladkém obkladu se tuha snadno smaže, proto je páska spolehlivější. Doprostřed místa nalepte malý křížek z pásky a přes něj udělejte důlek. Pomůže důlčík, ale stačí i ostrý hřebík a klepnutí kladívkem. Vzniklý zářez zabrání sklouznutí hrotu. Pokud důlek vynecháte, vrták se při rozjezdu rozkmitá a sjede po lesklém povrchu. To je nejčastější chyba, kterou lidé dělají.
Na závěr platí, že trpělivost je levnější než nový obklad. Raději uberte tlak, přidejte vodu a několikrát si práci zkontrolujte. Když vrták sedí v důlku, vrtačka jde kolmo a otáčky jsou nízké, díra bude přesná a čistá. A to je přesně to, co od vrtání do obkladu potřebujete.
Častá chyba je vrtat příliš rychle a bez přestávky. Vrták se zahřeje, ztupí se a obklad praskne v okolí díry. Další chybou je nedostatečné odsávání prachu. Jemnější prach z keramiky je zdraví škodlivý, proto si nasaďte respirátor a prostor větrejte. Nepodceňujte ani praskliny, které se objeví až po chvíli. Pokud obklad křupne, zastavte práci a zkontrolujte okolí. Menší prasklinu lze zalepit, větší znamená výměnu celého obkladu.