Mastné skvrny na oblečení vznikají nejčastěji od oleje, másla, opalovacích krémů nebo omáček. Čím dřív je začnete řešit, tím větší šanci máte, že látka zůstane bez stopy. U přírodních prostředků platí jedno základní pravidlo: čím čerstvější skvrna, tím lépe. Zaschlý tuk se totiž váže na vlákna a dostává se hlouběji, takže ho dostanete ven jen opakovaným postupem. Než začnete, vždy si nejdřív vyzkoušejte přípravek na neviditelném místě, třeba na vnitřním švu. Některé látky, například vlna, hedvábí nebo barevné materiály, mohou na ocet nebo sodu reagovat změnou barvy.
Než vytřete, vždy nejdřív vysajte nebo zameťte. Prach a písek jinak zůstanou na mokrém hadru a rozmazají se. Na dlažbě nebo linoleu stačí rychlý přejezd mopem s trochou prostředku. Koberec vysajte, ale pokud nemáte čas, použijte jen váleček na vlákna a nečistoty. U dveří a u botníku se drží nejvíc nečistot – tam věnujte pozornost především. Nepřemýšlejte o tom, že byste vytírali celou chodbu dvakrát. Jeden důkladný tah je lepší než tři poloviční.
Rozdělte plochu na zóny podle četnosti použití. Doprostřed dejte věci, které vytáhnete jednou za rok, k okrajům ty, ke kterým se dostanete častěji. Krabice popište ze strany, kterou vidíte po vysunutí, ne z vrchu. Pokud používáte průhledné boxy, popis není nutný, ale udržujte v každém jen jednu kategorii. Smíchání vlněných svetrů s botami znamená, že při hledání jedné věci vyházíte všechno ostatní. Dobrou pomůckou jsou látkové organizéry s přihrádkami, které drží tvar i při částečném naplnění.
Zvíře v domácnosti neznamená nutně nepořádek a zápach. Rozdíl mezi domovem, kde je cítit pes, a domovem, kde je cítit čisto, není v četnosti úklidu, ale v jeho promyšlenosti. Na začátek je potřeba přijmout jednu věc: srst, sliny, tlapky a občasné nehody jsou součást života se zvířetem. Nejde je odstranit jednou provždy, jde je dostat pod kontrolu rutinou, která zabere patnáct minut denně. Bez ní se nečistota vrší, zapáchá a znehodnocuje povrchy.
Na co si dát pozor: nikdy nemíchejte čističe, zvláště ne ty s chlórem a amoniakem. Nepoužívejte vůně do zásuvek a difuzéry, pokud zvíře zůstává samo v místnosti. Kočky jsou citlivé na silice z citrusů, máty a čajovníku. Psa nikdy nekoupete příliš často, kůže ztrácí ochranný film a zvíře se začne více drbat. A hlavně – pokud se zápach vrací i po důkladném úklidu, hledejte příčinu v podlaze, ve spárách, v matraci nebo v pračce, ne v četnosti úklidu.
Před finálním výběrem si položte tři otázky: Vejde se koš do police i s rezervou na manipulaci? Udrží obsah, který do něj chcete dávat? A bude se dát snadno čistit? Pokud ano, máte vyhráno. Pokud ne, raději hledejte dál. Kvalitní úložný koš není ten nejdražší, ale ten, který sedí rozměrově, materiálově i nosnostně přesně na váš způsob ukládání.
Na co se vyplatí zvyknout zvíře i sebe Největší chybou je používat na čištění agresivní chemii, která zvířatům dráždí dýchací cesty. Čisticí prostředky musí být šetrné, ideálně bez chlóru a bez silných parfémů. Na moč používejte enzymatické čističe – běžný saponát zápach jen překryje a zvíře se na stejné místo vrátí, protože pach zůstane v podlaze i v textilu. Vždy nejdřív odstraňte vlhkost savým hadrem, pak teprve čistěte, nikdy ne naopak. Mokrou skvrnu rozmazanou po koberci už zcela neodstraníte.
Typická chyba je zalévat ručně a nepravidelně. Rostliny v horních kapsách dostanou víc vody než ty dole, protože voda stéká. Řešením je samostatná kapilára pro každou kapsu nebo zalévání po vrstvách. Další chyba je příliš mnoho substrátu v kapse. Když je kapsa přeplněná, voda steče po povrchu a ke kořenům se nedostane. Naplňte ji do dvou třetin a nechte prostor pro vzduch.
Materiál rozhoduje o tom, co v koši vydrží Látkové koše se hodí na oblečení, ručníky nebo prádlo. Jsou lehké, ale špatně se čistí a v vlhkém prostředí chytají pach. Před nákupem zkontrolujte, zda mají pevné dno a výztuhu v rozích – bez nich se po naplnění zhroutí. Plastové koše snášejí vlhkost a snadno se otírají, ale levné varianty křehnou a při zatížení praskají. Kovové drátěné koše jsou vzdušné a pevné, ovšem mohou odírat oblečení a v koupelně rezaví. Dřevěné nebo překližkové koše vypadají dobře, ale těžko se čistí a nesnášejí vlhko.
Praktické je sladit koše s tím, co do nich skutečně půjde. Na drobnosti se hodí nižší koše s víkem nebo s přihrádkami, na sezónní oblečení hlubší a vyšší. Pokud skříň nemá dost polic, použijte koše jako zásuvky – ale musí mít úchyt nebo výřez pro prsty. Vyhněte se košům, které nemají žádné označení obsahu; později strávíte hledáním zbytečně mnoho času. Dobrou pomůckou je zkusit si nanečisto naplnit koš tím, co do něj plánujete, ještě před koupí.