Pokud zvíře náhle spí víc nebo méně, není to vždy problém hygieny. Může jít o bolest, štítnou žlázu nebo stres. Tehdy je na místě veterinář, ne další úprava pelíšku. Zdravý spánek je základ, ale není to zboží, které se dá koupit. Je to důsledek toho, jak nastavíte denní režim, prostředí a vlastní chování.
Prvním krokem není koupit hračku ani zapnout rádio. Je to pozorování. Nahrajte psa na telefon nebo kameru, když odcházíte, a podívejte se, co se děje v prvních minutách. Rozlište, zda pes jen chvíli kňučí a pak usne, nebo zda je v panice celou dobu. Podle toho se volí postup. Pokud se pes uklidní do deseti minut, může jít o mírnou formu, kterou zvládnete sami. Pokud se stav zhoršuje, vyje, slintá, pokouší se o útěk, je na místě konzultace s veterinářem nebo behavioristou.
Většina lidí řeší tahání psa výběrem obojku nebo postroje a na délku vodítka zapomene. Přitom právě délka rozhoduje o tom, jestli pes vůbec má kam tahat. Ve městě, kde na metr chodníku potkáte kočárek, cyklistu a výlohu, je špatně zvolená délka tím nejčastějším důvodem, proč se pes „neustále napíná". Nejde o sílu ruky ani o povahu psa. Jde o fyziku: čím delší vodítko, tím větší rozběh a tím víc pes zrychluje, než ucítí jakýkoli tlak.
Jakmile kočka do přepravky vstoupí bez tlaku, začněte zavírat dvířka na krátkou chvíli — nejdřív na pár vteřin, pak na minutu. Během zavřených dvířek mluvte klidně, nic neřešte a hned ji pusťte. Postupně prodlužujte dobu a přidejte zvednutí přepravky, ale jen o pár centimetrů a na okamžik. Teprve potom nacvičte nošení po bytě. Celý proces rozložte do několika dní, klidně i dvou týdnů. Zkracování kroků je nejčastější důvod, proč trénink selže.
Nejčastější chyba je násilné zavírání dvířek v momentě, kdy kočka jí. Další chybou je přepravku schovávat a vytahovat jen před cestou. Někteří lidé také používají přepravku jako trest – to je spolehlivý způsob, jak z ní udělat místo, kterému se kočka bude vyhýbat celý život. Stejně problematické je nechat přepravku trvale zavřenou ve skříni, protože pak ji kočka nikdy nepřijme jako bezpečný prostor.
Spánková hygiena není jen fráze z lékařských příruček pro lidi. U psů a koček rozhoduje o tom, jak rychle usnou, jak hluboce spí a jak se druhý den chovají. Rozdíl mezi oběma druhy je zásadní: pes je sociální spáč, který se přizpůsobí rytmu domácnosti, kdežto kočka je samotářský lovec s vnitřními hodinami nastavenými na soumrak a úsvit. Kdo to nerespektuje, bude mít doma unavené, podrážděné zvíře.
Pes na zadním sedadle bez zajištění je nejčastější a nejnebezpečnější chyba. Při nárazu ve městě stačí rychlost 50 km/h a zvíře o hmotnosti 20 kg letí dopředu silou odpovídající pádu z třetího patra. Nestačí ho mít „jen na klíně" nebo „mezi nohama". Pes musí být zajištěn tak, aby se v případě nehody nepohyboval prostorem kabiny. Existují tři osvědčené možnosti: bezpečnostní postroj upevněný do pásu, přepravní box na zadním sedadle nebo mříž do zavazadlového prostoru. Postroj musí být nastavitelný a s širokým polstrováním, jinak se při prudkém brzdění zařízne do žeber. Box volte tak, aby pes mohl stát, otočit se a lehnout, ale ne se v něm válet. Mříž musí být pevně ukotvená ke karoserii, ne jen položená.
U psů platí, že potřebují pevný režim. Dospělý pes spí dvanáct až čtrnáct hodin denně, štěně klidně i dvacet. Nejúčinnější je stanovit pevný čas posledního venčení a večerky. Pes by měl mít své místo mimo rušnou chodbu, ideálně v polotmě. Pokud spí v ložnici, nevadí to, ale musí mít vlastní pelíšek, ne postel majitele. Typická chyba je nechat psa spát celý den, když jsme v práci, a pak se divit, že v noci běhá po bytě.
Co kočka potřebuje a co jí naopak škodí Kočky spí čtrnáct až šestnáct hodin, ale v krátkých úsecích. Jsou aktivní za soumraku a za úsvitu, což se často projeví jako noční řádění. Základem je nabídnout jim vertikální prostor a klidná útočiště – police, pelíšky ve výšce, zakryté budky. Kočka, která nemá kam se schovat před dětmi nebo hlukem, spí mělce a často se budí. Pomáhá také večerní hra s pohyblivou hračkou, která vyčerpá lovecký pud. Po ní následuje krmení, protože kočky po úspěšném lovu přirozeně odpočívají.
U obou druhů platí několik společných pravidel. Teplota v místnosti by měla být stabilní, bez průvanu. Světlo večer tlumte, ráno naopak otevřete závěsy, aby se synchronizovaly biologické hodiny. Vyhněte se budíku v podobě telefonu nebo televize v místnosti, kde zvíře spí. A hlavně: nikdy zvíře nebuďte jen proto, že vy nemůžete spát. Pes ani kočka nechápou, proč je budíte, a vzniká z toho úzkost.