Co udělat, než sáhnete po novém oboj
Typické chyby, které se opakují: majitel čistí zuby jen jednou za čas, když si vzpomene; používá lidskou pastu; nechává zvíře po čištění hned pít a jíst, čímž se pasta smyje; a hlavně ignoruje varovné signály, jako je zápach z tlamy, krvácení dásní nebo odmítání tvrdé stravy. Přitom právě tyto příznaky znamenají, že je třeba veterináře navštívit co nejdřív, ne až se zvíře přestane krmit. Zkažený zub nebo absces bolí psa i kočku stejně jako člověka, jen to nedají najevo skučením, ale stažením se do sebe.
Existují i doplňkové pomůcky: žvýkací pamlsky s hrubou strukturou, hračky na žvýkání nebo přípravky do vody, které brzdí tvorbu plaku. Nejsou náhradou kartáčku, ale pomohou, když zvíře čištění zrovna nesnáší. U psa, kterého nelze kartáčkovat vůbec, stojí za zvážení i profesionální čištění ultrazvukem, které ale vždy probíhá v anestezii. Před ním je nutné vyšetření krve, protože narkóza zatěžuje játra a ledviny.
Základem je hřeben s kovovými zuby a podkladová kartáč. Hřeben projede srstí až ke kůži, kartáč odstraní uvolněné chlupy z povrchu. Na krátké jemné části, jako jsou tlapky, hlava a břicho, použijte hřebínek s hustšími zuby. Kovové hroty nesmí být ostré ani zahnuté do kůže. Před každým česáním srst prohmatejte prsty, abyste našli zacuchaná místa ještě předtím, než na ně najede hřeben.
Prvním krokem je zvyknout zvíře na manipulaci s tlamou. U štěněte a kotěte je to otázka několika dnů, u dospělého zvířete to může trvat i měsíc. Začněte tím, že prstem přejedete po vnější straně zubů a dáseň, nejdřív bez pasty. Teprve když to zvíře toleruje bez vzpírání a odskakování, přidejte na prst nebo na malý kartáček trochu pasty pro zvířata. Lidská pasta obsahuje fluor a xylitol, které jsou pro psy a kočky toxické, proto ji nikdy nepoužívejte.
Většina majitelů řeší zuby svého psa nebo kočky, až když zvíře přestane žrát nebo mu začne zapáchat dech. Do té doby se problém vyvíjí měsíce i roky. Přitom stačí poměrně málo, aby se zubní kámen neusadil a dásně zůstaly růžové. Následujících pět kroků zvládne každý, kdo je ochotný věnovat zvířeti pravidelnou péči.
Psa položte na bok, uvolněte mu obojek a dýchejte s ním. Sledujte sliznice v tlamě a na očních spojivkách. Bledé, modré nebo naopak jasně červené sliznice znamenají vážný stav. Měřte dech a tep, pokud to umíte. Zaznamenejte čas a změny. Pokud pes přestane dýchat, zahajte umělé dýchání. U malých plemen zakryjte tlamu i nos, u velkých jen nos a dýchejte do nosu. Stlačujte hrudník v místě, kde se dotýká loket, frekvencí přibližně 100 stlačení za minutu. Střídejte dva vdechy a třicet stlačení. Nepřestávejte, dokud nepřijede pomoc.
Na co si dát pozor při míchání a dávkování Syrové maso nikdy nekombinujte s vařenými kostmi. Vařené kosti se štěpí a mohou protrhnout střevo. Syrové kosti podávejte vždy pod dohledem a raději větší, aby je pes nemohl spolknout celé. Zeleninu vždy tepelně upravte nebo rozmixujte – pes nedokáže strávit celulózu ze syrové mrkve či brokolice. Vyhněte se cibuli, česneku, hroznům, rozinkám, avokádu a čokoládě. Tyto potraviny jsou pro psy toxické i v malém množství.
Při nákupu si vždy zkontrolujte švy, zipy a etikety. Vše, co jde snadno odtrhnout, bude dřív nebo později odtrženo. Zip by měl být krytý látkou a mít pevný jezdec. Potah musí jít sundat a vyprat, ideálně při vyšší teplotě. Před prvním použitím pelíšek vyperte a nechte pořádně vyschnout, aby nezůstaly zbytky chemikálií z výroby. Pes, který má sklon k okusování, by měl mít pelíšek zpočátku pod dohledem.
Typická chyba začátečníků je chybějící vápník. Pokud nepodáváte syrové kosti, přidejte mleté skořápky nebo vaječné skořápky rozdrcené na prášek. Bez dostatku vápníku a fosforu ve správném poměru může pes oslabit kosti nebo onemocnět. Také příliš mnoho masa bez příloh vede k průjmům a nedostatku energie. Pes by měl jíst dvakrát denně, štěně třikrát až čtyřikrát, vždy ve stejnou dobu.
Jak často čistit a kdy vyhledat veterináře Ideální je čistit denně, stejně jako u lidí. Pokud to nejde, zkuste alespoň každý druhý den — méně často už zubní kámen vzniká. Důležité je čistit systematicky: krouživými pohyby po vnější straně horních i dolních zubů, s krátkou pauzou u špičáků, kde se kámen drží nejvíc. Vnitřní strana zubů se čistí hůř, ale právě tam se kámen u psů tvoří méně, protože se o ni otírá jazyk a potrava. Kočky mají navíc tendenci k zánětu dásní, takže u nich sledujte i drobné zarudnutí u kořene zubu.