Základní pravidlo zní: po dokončení celé očkovací série se doporučuje vyčkat ještě 7 až 14 dní. Teprve potom je pes považován za spolehlivě chráněný. U některých kombinovaných vakcín se uvádí 10 dní, u vztekliny se lhůta může mírně lišit. Vždy se řiďte tím, co vám řekl veterinář, protože záleží na konkrétní vakcíně a věku štěněte.
Čtvrtý krok je pravidelnost v krmení. Pokud štěně dostane jídlo vždy ve stejnou dobu, začnete předvídat, kdy půjde na velkou. Obvykle to je 15 až 30 minut po jídle. To je ideální čas ho vzít ven. Stejně tak voda by měla být dostupná celý den, ale po večerním krmení ji můžete omezit, abyste snížili noční buzení. Není to kruté, pokud má dostatek během dne.
Když přistihnete štěně přímo při činu, řekněte krátké „ne" a okamžitě ho vezměte ven. Pokud už skončilo, nechte to být. Pes žije v přítomnosti, zpětná vazba po pár vteřinách už nedává smysl. Důležitější je předcházet situacím, kdy k nehodě dochází. Sledujte signály: kroužení, čmuchání, náhlé ztichnutí. To je čas jít ven.
Než začnete řešit nočník, ujasněte si, že štěně zvládne zadržet moč zhruba hodinu na každý měsíc věku. Dvouměsíční zvíře tedy vydrží sotva dvě hodiny, a to ještě přes den. Podle toho plánujte frekvenci venčení. První dny berte štěně ven okamžitě po probuzení, po každém jídle, po hře a před spaním. Když se probudí v noci, nečekejte, že vydrží do rána.
Běžnou chybou je příliš mnoho volnosti. Štěně, které může běhat po celém bytě, nemá šanci pochopit, kam patří. Ze začátku ho mějte v jedné místnosti nebo v ohraničeném prostoru, kde snadno uhlídáte, co se děje. Volnost přidávejte postupně, až když jsou návyky stabilní. Stejně tak nefunguje nechat štěně celý den samotné a čekat, že to zvládne. Pokud musíte pryč, zajistěte mu menší prostor a pravidelnou pauzu.
Typické chyby: trestání po návratu (pes nespojí trest s činem), dlouhé loučení s mazlením, nebo naopak ignorace psa celý den. Dále pak náhlé dlouhé odchody bez přípravy. Někteří majitelé si pořizují druhého psa, aby problém vyřešili – to funguje jen zřídka, protože úzkost je vázaná na konkrétní osobu. Pokud se stav nezlepší během několika týdnů, vyhledejte odborníka na chování zvířat. Separační úzkost se dá zvládnout, ale chce to trpělivost a hlavně žádné zkratky.
Každá letecká společnost má vlastní pravidla pro přepravu zvířat a rozdíly mezi nimi bývají větší, než by člověk čekal. Jedno ale platí pro všechny: kočka musí být buď v kabině jako příruční zavazadlo, nebo v nákladovém prostoru jako zapsané zvíře. Rozhodnutí není jen o penězích, ale hlavně o povaze kočky a délce letu. Plaché a úzkostlivé kočky snášejí cestu v kabině výrazně lépe, protože jsou blízko svého člověka. Naopak klidný jedinec, který prospí celý den, zvládne i nákladový prostor, pokud je let přímý a krátký.
Prvním krokem je rezervace místa pro kočku současně s letenkou. Počet zvířat v kabině bývá omezený, často na dvě až čtyři na let, a místa mizí rychle. Při rezervaci je nutné nahlásit druh zvířete, hmotnost i rozměry přepravky. Přepravka do kabiny musí splňovat požadavky na maximální rozměry, obvykle se vejde pod sedadlo před vámi. Pevná plastová přepravka s kovovými dvířky je vhodnější než látková taška, protože kočce poskytuje větší bezpečí a snáze se čistí.
Co dělat, když dojde k nehodě Nehoda se stane každému. Klíčové je, jak zareagujete. Nikdy štěně netrestejte, nestrkejte mu čumák do loužičky ani nekřičte. Pes si spojí trest s vámi, ne s činem, a začne se bát. Naučí se schovávat, kde vykoná potřebu, třeba za gaučem. Místo toho nehodu tiše ukliďte a použijte prostředek, který odstraní pach. Běžné mýdlo nestačí, zbytkový pach štěně láká na stejné místo.
Během letu přepravku neotvírejte, ani když kočka hlasitě volá. Únik na palubě je nebezpečný pro zvíře i pro posádku. Po přistání vyzvedněte kočku co nejdříve, u nákladového prostoru to bývá na zvláštním výdeji. Doma pak dopřejte klidnou místnost, misku vody a čas na aklimatizaci. Cesta letadlem je pro kočku stresující, ale s dobrým plánem a klidným přístupem se dá zvládnout bez zbytečných komplikací.
Co zařídit před odletem a co si hlídat na letišti Většina aerolinek vyžaduje platné očkování proti vzteklině, případně mezinárodní očkovací průkaz. Některé země navíc požadují veterinární osvědčení vystavené krátce před cestou, jindy stačí pas zvířete. Vždy si ověřte konkrétní podmínky cílové země, protože se liší a změny přicházejí i během roku. Na letiště přijďte s předstihem, minimálně dvě hodiny před odletem, protože odbavení zvířete probíhá na samostatné přepážce a může trvat déle.