Pomáhá i to, když pes dostane jasný signál, že se jde. Před vykročením řekněte krátké slovo nebo pískněte a teprve pak vykročte. Pes se naučí sledovat vás, ne okolí. Během chůze občas změňte tempo nebo směr, aniž byste na psa mluvili. Tím ho nutíte dávat pozor, kde jste. Pokud pes táhne k jinému psovi nebo ke stromu, nechte ho, ať se zastaví sám, a vy stojte. Nikdy ho netahejte zpět k sobě, protože tím tah jen posilujete.
Výběr přepravky začíná dřív, než se vůbec podíváte na nabídku. Nejprve si odpovězte na tři otázky: jak je kočka velká, jak dlouhé cesty ji čekají a kdo ji ponese. Kočka musí mít v přepravce prostor, aby se postavila, otočila se a lehla si. Pokud se vzpírá už při vložení, je přepravka malá, i když výrobce tvrdí opak. Změřte kočku od nosu ke kořeni ocasu a připočítejte několik centimetrů na pohyb. Délka přepravky má odpovídat této míře, výška pak tomu, aby se kočka postavila bez dotyku víka.
Pomáhá i to, že štěně unavíte ještě před samotou. Dlouhá procházka, čichání, hra s jiným psem nebo hledání pamlsků po bytě ho dostanou do stavu, kdy chce spát. Unavené štěně řeší samotu mnohem lépe než to, které celé dopoledne leželo na gauči. Nechte mu v pelíšku něco, co voní po vás, a klidně i bezpečnou hračku, do které se dá strčit pamlsek.
Před odchodem nespouštějte velkou rozlučkovou scénu. Žádné dlouhé loučení, mazlení ani opakované „měj se". Stejně tak při návratu nechte první minutu bez emocí. Vezměte štěně ven, ale teprve když jste v klidu oba. Tím snižujete rozdíl mezi tím, když jste doma, a když ne.
Typická chyba je odčervovat jen při viditelných příznacích. Škrkavky ani tasemnice nemusí být na první pohled patrné. Kočka může mít lesklou srst, dobrou chuť k jídlu a přesto být nosičem. Další častou chybou je vynechání odčervení u kočky, která blechy měla, ale už je nemá. Blecha je mezihostitel tasemnice a stačí jedna pozřená blecha, aby se parazit vrátil. Proto po odblešení vždy následuje odčervení.
Kromě čištění sledujte celkový stav. Nadměrné slinění, krev na hračce, otok na tváři, odmítání tvrdé stravy nebo náhlé hubnutí patří k veterináři bez odkladu. U koček se přidejte i kýchání a výtok z nosu, které mohou souviset se zánětem v tlamě. Prevence není jen o zubech – pravidelná kontrola u veterináře jednou ročně odhalí problém dřív, než zvíře přestane jíst. A pokud zvíře už má diagnostikované onemocnění dásní, dodržujte doporučený interval čištění i kontrol, i když se stav zdá klidný.
Při agresi mezi dvěma kočkami v domácnosti je klíčové oddělení a postupné seznamování. Vyměňujte pachy pomocí hadříků, krmte je na opačných stranách dveří a teprve po týdnech klidu zkuste společné setkání na neutrálním místě. Nikdy je nenuťte být spolu v jedné místnosti, dokud spolu jen vrčí. Násilné sblížení vede k hlubokému konfliktu, který se pak řeší měsíce. Pokud se situace nezlepší, obraťte se na odborníka na chování zvířat.
Rozhodující není jen interval, ale také správná látka. Mnoho lidí koupí univerzální přípravek, který ale nepokrývá tasemnice. Ty se přenášejí blechami, a pokud kočka blechy má, odčervení proti tasemnicím je nutné. Naopak přípravky proti tasemnicím nezaberou na škrkavky. Vždy je potřeba vědět, proti čemu konkrétně chráníte. Při pravidelném odčervování střídejte účinné látky, aby si paraziti nevybudovali odolnost.
Pozor na tři časté chyby. První: silou to nejde. Zvíře, které se vzpírá a vy ho držíte násilím, si čištění navždy spojí s nepříjemností. Druhá: vynecháváte zadní zuby, protože jsou hůř dostupné – právě tam se kámen tvoří nejvíc. Třetí: spoléháte na žvýkací pamlsky. Ty sice pomáhají okrajově, ale nenahradí kartáček. Stejně tak kosti jsou riziko, ne nástroj – mohou se zlomit a poškodit trávicí trakt.
Záznamy o odčervení si veďte písemně. Napište datum, název účinné látky a hmotnost kočky. Při návštěvě veterináře pak snadno zjistíte, zda je interval dostatečný, nebo zda je potřeba ho zkrátit. Pokud kočka chodí ven a loví, zvažte odčervení každé dva měsíce. U starších nebo nemocných koček se vždy poraďte s veterinářem, protože některé látky zatěžují játra a ledviny.
Kolikrát ročně tedy odčervovat? Kočky, které žijí pouze doma a nemají přístup k myším, blechám ani jiným zvířatům, stačí odčervovat dvakrát ročně. Kočky s volným pohybem venku potřebují odčervení každé tři měsíce, protože jsou vystavené půdě, trávě, ulovené kořisti a blechám. Stejně tak kočky v domácnosti s malými dětmi nebo s jinými venkovními zvířaty by měly být odčervovány častěji, minimálně čtyřikrát ročně. Koťata se odčervují poprvé ve dvou až třech týdnech věku a poté opakovaně až do půl roku, pak přecházejí na běžný režim.