Délka vodítka mezi vámi a psem rozhoduje o tom, jestli má pes vůbec šanci táhnout. Pokud držíte vodítko napnuté, pes cítí neustálý tlak a přirozeně se opře proti. Zkuste proto vodítko držet tak, aby mezi rukou a obojkem nebo postrojem viselo mírné pružení. V okamžiku, kdy pes zrychlí a napne ho, nepřitahujte ho k sobě. Naopak zpomalte, zastavte se a počkejte, dokud se vodítko nevrátí do ochablého stavu. Teprve pak pokračujte. Tento princip se nazývá uvolnění tlaku a pes se ho učí velmi rychle, pokud jste důslední.
Před samotnou cestou kočku nekrmte těsně před odjezdem. Nechte alespoň čtyři hodiny bez jídla, u citlivějších jedinců i déle. Vodu nechte dostupnou až po návratu. Pokud kočka trpí kinetózou nebo je extrémně úzkostná, řešte to s veterinářem dopředu — ne až na místě. Nikdy jí nedávejte lidské léky ani přípravky na uklidnění bez konzultace.
Ruka, která vodítko drží, by měla být uvolněná a v úrovni pasu, ne zaťatá v pěst u hrudníku. Druhá ruka může vodítko přidržovat, ale neměla by do něj neustále zasahovat. Pokud máte tendenci vodítko omotávat kolem zápěstí, kupte si jednoduchý pás nebo kratší rukojeť, která to nedovolí. Vyhněte se i vodítkům, která se samovolně navíjejí. Pes na nich nikdy nemá jasnou zpětnou vazbu, protože vodítko je stále napnuté, i když zrovna netáhne.
Většina psů netahá proto, že by byli tvrdohlaví, ale proto, že jim to ruka na druhém konci vodítka dovoluje. Než začnete řešit cokoli jiného, ujasněte si, jak má správné držení vypadat. Vodítko nepatří přes dlaň jako smyčka kolem zápěstí, kde ho pes může škrtit nebo vám vyklouznout. Představte si, že držíte tenkou knihu mezi palcem a ostatními prsty. Rukojeť vodítka prochází mezi palcem a ukazovákem, zbytek prstů ji obepíná. Zároveň máte dost volnosti ruku kdykoli otevřít a pustit, aniž byste se zamotali.
Pes, který skáče na lidi, to nedělá ze zlomyslnosti. Většinou hledá kontakt, pozornost nebo si jen ulevuje od přebytečné energie. Vodítko samo o sobě skákání nevyřeší, ale pokud ho používáte správně, dokáže být přesnou brzdou, která dává psovi i vám jasnou hranici. Klíčem je pochopit, že vodítko není trest, ale nástroj, který řídí vzdálenost mezi psem a člověkem.
Po několika týdnech bez nehody můžete začít prodlužovat intervaly a dávat štěněti více volnosti. Ale pozor: regenerace močového měchýře trvá až do věku pěti až šesti měsíců. Do té doby mohou přijít regresy, zvláště při změně prostředí, cestování nebo očkování. Nepanikařte, vraťte se k základnímu režimu. Výcvik na nočník je o komunikaci, ne o dominanci. Když budete klidní, důslední a štěněti rozumět, naučí se to rychle a bez zbytečných nehod.
Třetí krok je omezení prostoru. Štěně, které má celý byt, si najde místo, kam chodit. Menší prostor, například box nebo ohrádka, ho naučí držet se. Ale pozor: box nesmí být trest. Musí být místo, kde se cítí bezpečně, kde má hračku a vodu. Pokud ho tam zavíráte na příliš dlouho, výsledek je opačný. Stejně tak nefunguje nechat ho celý den v přepravce a čekat, že to vydrží. To je týrání, ne výcvik.
Trénujte na krátkých úsecích, kde není provoz, psi ani rušivé podněty. Stačí pět minut denně a pes se naučí chodit na volném vodítku mnohem dřív, než když budete hodinu bojovat v centru města. Jakmile pes zvládá klidnou chůzi na krátkém úseku, prodlužte vzdálenost a přidejte mírné rozptýlení. Když začne táhnout, vraťte se o krok zpět. Tento postup není ztráta času, je to jediná cesta, jak dosáhnout toho, že vodítko zůstane volné i v běžném provozu.
Kolikrát denně a v kolika hodiná
Skok na člověka řešte dřív, než pes zvedne přední tlapy Nejdůležitější je načasování. Ve chvíli, kdy pes sbírá odraz, udělejte dva kroky vzad a jemně ho stočte stranou. Tím mu vezmete rovnováhu i cíl. Pokud už skočil, nechte ho dokončit pohyb, ale nepřidávejte ruce, kolena ani slovní napomínání. Pozornost je pro psa odměna, i když je negativní. Otočte se bokem, zkraťte vodítko na půl metru a vyčkejte, dokud se neuklidní. Teprve pak ho pochvalte a pusťte dál.
Co dělat, když pes zabere a vy nemáte kam uhnout Nejčastější chyba je cukání vodítkem. Cuknutím sice na chvíli přerušíte tah, ale pes se naučí tahat ještě víc, protože tlak přichází a odchází nepředvídatelně. Místo toho změňte směr. Jakmile pes zatáhne, udělejte dva kroky do strany nebo se otočte a jděte na chvíli opačně. Pes musí zjistit, že tahání ho nikam nedovede, zatímco klidná chůze po vašem boku ano. Pokud jdete z kopce nebo po kluzkém povrchu, držte ruku blíž k tělu a mírně pokrčenou v lokti. Získáte lepší kontrolu a snížíte riziko, že vás pes strhne.