Pátým signálem je únava z poslechu. Pokud po hodině v obýváku cítíte tlak v uších nebo vás bolí hlava, i když je zvuk slabý, místnost pravděpodobně rezonuje. Zkuste postupně přidávat měkké prvky a po každé změně místnost otestujte tlesknutím a krátkým rozhovorem. Vyhněte se jednomu častému omylu: nekupujte akustické pěny na všechny stěny. Nadměrné pohlcení zvuk v místnosti „udusí" a bude působit nepřirozeně. Cílem není ticho, ale srozumitelnost a klid.
Prvním signálem bývá stav substrátu. Voda po zalití proteče okamžitě a povrch zůstává suchý, i když jste zalili vydatně. To znamená, že půda ztratila schopnost držet vlhkost a kořeny jsou natěsnané u stěn nádoby nebo v tvrdé vrstvě pod povrchem. U venkovních rostlin se objevuje mech, plevel a utužená krusta, kterou voda nevsakuje. Levandule nesnáší přemokření, ale trpí i dlouhým suchem, protože kořeny nemají kam růst.
Základní pravidlo zní: v ložnici potřebujete barvu, která v umělém světle nezšedne, nezežloutne a nezačne působit špinavě. Teplé odstíny béžové, tlumené zelené nebo měkké šedé fungují spolehlivě. Naopak sytě oranžová, červená a výrazná žlutá zvyšují aktivaci a do místnosti určené k odpočinku se nehodí. Pokud po nich toužíte, použijte je jako doplněk na textilu, ne na stěnách.
Než kameny vůbec položíte na záda, připravte je ve vodě o teplotě kolem 50 až 60 stupňů Celsia. Na kůži se pak dostávají přes látku nebo přes olej, nikdy ne na suchou pokožku. Bazaltové kameny drží teplo dlouho a mají hladký povrch, proto se používají nejčastěji. Pokud je nahříváte v hrnci, vložte je na dno utěrku, aby se o sebe neotloukly a nepraskly. Po vytažení je osušte a zkontrolujte hřbetem ruky – místo, které snesete vy, ještě neznamená, že je příjemné pro druhého.
Skladovací prostor musí být suchý a větraný. Dřevo nikdy neskladujte v neprůchodné kůlně bez proudění vzduchu nebo ve sklepě, kde je vlhko. Pokud ho máte venku, postavte hromadu tak, aby přes ni vítr volně procházel. Zastřešte jen vršek, boky nechte otevřené. Dřevo, které je Suché a správně uložené, hoří jasným plamenem, méně kouří a vydá podstatně více tepla. Ušetříte za palivo i za čištění komína.
Jak poznáte suché dřevo bez vlhkoměru? Je lehké, tmavší a na čelech má praskliny. Když do něj udeříte dvěma kusy o sebe, zní to dutě, ne tupě. Vlhkost by měla být pod dvaceti procenty, ideálně kolem patnácti. Mokré dřevo nejenže hůř hoří, ale také zanáší komín sazemi a dehtem. Ty se pak musí čistit, jinak hrozí požár. Při spalování vlhkého dřeva navíc vzniká kyselina, která ničí kamen i komín.
Levandule vydrží na jednom místě několik let, ale dřív nebo později začne stagnovat. Poznáte to podle toho, že rostlina od středu dřevnatí, nové výhony jsou krátké a tenké a květenství ubývá. Pokud keř vypadá jako rozcuchaný trs s holým středem, není to jen otázka řezu. Kořeny mají málo prostoru a půda je vyčerpaná. Přesazení je pak jediné rozumné řešení.
Jak přesadit bez poškození kořenů Nejlepší doba je brzy na jaře, než začne intenzivní růst, nebo na konci léta po odkvětu. Vyjměte rostlinu i s balem. U nádob ji nakloňte a opatrně vytáhněte, případně přejeďte nožem po vnitřní straně. U volné půdy vykopejte kruh kolem rostliny v šířce, která odpovídá obvodu větví, a bal vyzvedněte rýčem. Netřepejte s ním, ať se kořeny nerozpadnou. Staré, suché a zahnilé kořeny odstřihněte, zdravé nechte. Příliš dlouhé kořeny zkraťte jen mírně, maximálně o třetinu.
Když dřevo leží na zemi, tahá vlhkost nahoru Nejčastější chyba je složit dřevo přímo na hlínu nebo na beton. Země je neustále vlhká, a dřevo ji nasává jako houba. Pod hromadu dejte palety, trámky nebo cokoliv, co vytvoří alespoň deseticentimetrovou mezeru. Stejně tak nestačí dřevo jen tak naházet na hromadu. Mezi jednotlivými kusy musí být mezera alespoň dva až tři centimetry, aby vzduch mohl procházet skrz. Když ho nasypete do velkého kužele, vnitřek zůstane vlhký i po dvou letech.
Než dřevo vůbec začnete skladovat, nechte ho naštípané na vzduchu. Štípání je klíčové – celé klády schnou extrémně pomalu, protože vlhkost uniká jen z čelních ploch. Naštípané kusy o průměru do patnácti centimetrů mají dostatečný povrch. Skládejte je do řady tak, aby mezi nimi proudil vzduch, ideálně na místě, kde fouká vítr a svítí slunce. Přikrýt je můžete jen proti dešti, ne proti vzduchu. Plachta přehozená přes celou hromadu udělá z vrchní vrstvy mokrou břečku.
Bílé skvrnky na keramice často nejsou kaz, ale usazený povlak. Pomůže zubní pasta s jemnými abrazivními částicemi a čištění mezizubními kartáčky, které se dostanou i k okrajům zámečků. Na těžší usazeniny lze krátkodobě použít ústní vodu bez alkoholu, ale rozhodně ne roztoky s peroxidem, které by mohly narušit lepidlo. Během léčby se vyhněte bělicím pastám – keramika se sice neleskne, ale bělidla mohou změnit barvu výplní nebo lepidla a vznikne nehezký kontrast.