Podle tvaru a umístění se dá dost přesně odhadnout původ poranění. Řezná rána má hladké okraje a bývá na boční straně nebo na hraně chodidla. Tržná rána vzniká při nárazu na tupý předmět, okraje jsou nerovné a často se v ní drží textilie z ponožky. Bodná rána je malá na povrchu, ale hluboká – u ní se nikdy nemá sahat do hloubky prstem ani pinzetou, protože hrozí zanesení infekce. Oděrky a puchýře se hledají hlavně na patě, pod prsty a v místech, kde se noha tře o obuv.
Prvním praktickým krokem při poznávání čtvrti je rozlišení staré vsi od pozdějších přírůstků. Nejstarší jádro leží v okolí původní návsi a kostela, kde najdete nízkou zástavbu a úzké uličky. Naproti tomu ulice vzniklé ve dvacátém století mají pravidelný rastr a vyšší domy. Typická chyba je hodnotit celé Košíře podle jednoho místa. Kdo projde jen hlavní třídou, odnese si dojem rušného dopravního koridoru a přehlédne klidné vnitrobloky i zbytky původních dvorů.
Na závěr platí, že Faustův dům není třeba navštěvovat s očekáváním velkolepé atrakce. Je to spíš učebnice v kameni. Pokud přijdete s otázkou, co je původní a co přidané, odnesete si víc než ten, kdo hledá ďábla. A přesně v tom spočívá rozdíl mezi pověstí a stavební realitou: jedna je zábavná, druhá poučná, a dohromady dávají smysl jen tehdy, když je neslepujete do jednoho příběhu.
Praktický tip: než se vydáte na místo, zjistěte si otevřené hodiny přilehlých institucí. Dům dnes není běžně přístupný jako muzeum, takže se do něj nedostanete jen tak. Mnozí turisté udělají chybu, že si naplánují prohlídku interiéru, a pak zjistí, že mohou vidět jen fasádu a průjezd. To ale není zklamání, pokud víte, co hledat. Zaměřte se na portál, klenbu a stopy po přestavbách. Právě vnějšek nese nejvíc informací a nevyžaduje vstupné ani rezervaci.
Co si ověřit, než uvěříte pověsti o Faustovi Pověst o Faustovi se váže k legendě o učenci, který uzavřel smlouvu s ďáblem. V Praze se vypráví, že byl z domu odnesen stropem a že díra po něm zůstala. Prakticky to znamená jediné: nesnažte se hledat konkrétní pokoj nebo okno, které by odpovídalo vyprávění. V interiéru je dnes jiné dispoziční řešení než v době, kdy legenda vznikala. Pokud chcete mít z návštěvy užitek, zapamatujte si, že pověst je kulturní vrstva, ne stavební dokument. Ideální je spojit prohlídku s vědomím, že dům sloužil jako lékárna, pivovar i obytný objekt.
Další častou chybou je spoléhat na jediný zdroj. Pověsti o Faustovi se v různých vyprávěních liší, a kdo si přečte jen jeden text, může nabýt dojmu, že jde o historický fakt. Odborná literatura naopak uvádí, že jméno Faust se k domu připojilo později, zřejmě kvůli podnikateli, který zde působil. Rozdíl mezi oběma rovinami je klíčový: legenda vysvětluje, proč je dům slavný, ale neříká, jak vypadal. Kdo chce pochopit stavbu, musí obě roviny oddělit a porovnat.
Renesanční palác nepoznáte podle fasády do ulice, protože ta bývá nejvíc přestavěná. Rozhodující je dvůr a vstupní portál. Právě tam se renesance projevuje nejčistěji, protože úpravy v 19. století se soustředily na uliční průčelí, kdežto dvorní křídla zůstala stranou zájmu. Pokud chcete palác zařadit správně, začněte u dvora a k němu se vracejte pokaždé, když si nejste jistí.
Když stojíte na dvoře, všímejte si také parapetů arkád. Renesanční parapet je nízký, zděný, s vloženým balustrovým nebo jen zděným polem. Pokud je parapet vysoký a plný, jde spíš o pozdější úpravu. Dále sledujte, zda jsou arkády otevřené do dvora, nebo zasklené. Zasklení je téměř vždy pozdější, ale nosná konstrukce zůstává původní. Právě podle ní poznáte renesanční jádro.
Mýtů je celá řada. Nejrozšířenější tvrdí, že Golem byl nesmrtelný a že ho rabbi Löw ovládal pomocí šému, lístku vloženého do úst. Ve starších verzích se však objevuje nápis na čele a jiné mechanismy. Další mýtus říká, že Golem spí na půdě Staronové synagogy a probudí se, až bude potřeba. Ve skutečnosti jde o romantickou představu z 19. a 20. století, nikoli o součást původní tradice. Pokud se někdo odvolává na „původní návod", téměř jistě si vymýšlí.
Většina návštěvníků Starého Města si prohlídku pokazí hned na začátku: snaží se stihnout všechno v jednom dni a skončí unavení v turistickém centru, aniž by viděli skutečnou proměnu města od středověku k moderně. Přitom stačí změnit přístup. Staré Město není skanzen, ale živá čtvrť, kde se gotické základy potkávají s funkcionalistickými průčelími a poválečnými úpravami. Kdo to pochopí, uvidí víc než fotky na pohlednicích.