Samotná fasáda je učebnicí vrcholného baroka, ale bez znalosti několika detailů z ní člověk odejde s dojmem „hezká budova" a nic víc. Všímej se rytmu pilastrů, které sjednocují všechna podlaží, a toho, jak se okna směrem nahoru zkracují. Právě tím stavitelé dosahovali dojmu lehkosti, i když jde o hmotnou zděnou stavbu. Typická chyba je dívat se jen na střed průčelí a ignorovat boční křídla, kde je řada původních prvků čitelnější a méně přestavěná.
U starších dřevěných oken zkontrolujte stav těsnění a nátěru. Odlupující se barva v dolní části křídla znamená, že do dřeva už vnikla voda. Seškrábejte ji, nechte dřevo proschnout a teprve potom natírejte. Nátěr na vlhké dřevo je typická chyba, která problém jen uzavře a urychlí hnilobu. U plastových oken zkontrolujte, zda nejsou ucpané odtokové otvory v rámu. Stačí je propíchnout drátkem a vyčistit, aby kondenzát mohl odtékat ven.
Tam, kde svah nešel zastavět, nastoupily schody. V Praze jich jsou stovky a nejsou to jen zkratky. Fungují jako veřejný prostor, místo pro odpočinek, někdy i pro sousedské setkávání. Při navrhování nových schodišť se osvědčilo držet se zásady: každé rameno musí mít mezipodestu, která není jen technická, ale dost velká na to, aby se na ni vešel člověk s nákupem nebo kočárek. Zároveň platí, že schody bez zábradlí a bez odvodnění jsou v zimě past. Voda, která po svahu stéká, potřebuje mít kam odtéct, jinak si cestu najde přes schody a v mrazu je promění v kluziště.
Před zahájením prací si ověřte přístup na pozemek, přípojky vody a elektřiny a místo pro skladování materiálu. Zjistěte, jestli je potřeba povolení kácení nebo souhlas sousedů s vjezdem přes jejich pozemek. Tato administrativa zdrží stavbu klidně o měsíce a žádný stavební dozor to nezachrání. Také si dopředu zajistěte geologický průzkum — jinak můžete platit drahé základové práce, které nebyly v rozpočtu.
Příběh tramvaje č. 23 je s touto oblastí spojený jen částečně a právě tady vzniká nejvíc omylů. Linka číslo 23 v různých obdobích měnila trasu i význam a rozhodně neplatí, že by její číslo automaticky znamenalo spojení s Letnou. Pokud někdo tvrdí opak, vyžádejte si konkrétní rok a úsek. Bez nich je tvrzení nepoužitelné. Ověřujte v dobovém tisku a v jízdních řádech, ne v nepodložených vzpomínkách.
Košíře dnes působí jako běžná pražská čtvrť, ale její podoba vznikala skládáním několika vrstev. Původně šlo o vesnici na okraji Prahy, jejíž jádro se rozkládalo kolem kostela svatého Jakuba a několika usedlostí. Kdo se dnes chce v Košířích zorientovat, měl by začít právě tady: v okolí kostela a bývalé návsi. Právě tam poznáte, co zůstalo ze středověké vsi a co už patří průmyslovému a městskému období.
Jak hledat stopy v terénu V ulicích si všímejte především šířky vozovky a tvaru chodníků. Zaniklé koleje po sobě často zanechaly neobvykle široký pruh, do kterého se později vešla dvě parkovací místa vedle sebe. Dalším vodítkem jsou staré sloupy veřejného osvětlení, které stojí mimo přirozenou linii ostatních. Když narazíte na krátký úsek dlažby odlišného formátu, zastavte se – může jít o místo, kde bývala výhybna.
Trať na Letnou není jen jedna zapomenutá kolej v mapě. Šlo o soustavu několika úseků, které se v průběhu desetiletí měnily, přesouvaly a nakonec zmizely pod asfaltem i pod novou zástavbou. Kdo dnes hledá její stopy, musí vědět, kde začít a co od nich čekat. Nejde o turistickou atrakci s cedulemi, ale o terénní pátrání v běžném městském provozu.
Prvním krokem je pochopit, že tramvaje na Letnou nejezdily po jedné linii odněkud někam. Byly to spojky, které propojovaly Holešovice, Bubny a prostor dnešní Letenské pláně s centrem. Pokud si dopředu nenastudujete dobové mapy, budete na místě tápat. Pomůže porovnat starší plány s aktuálním stavem a označit si křižovatky, které existovaly už tehdy. Typická chyba je spoléhat na paměť pamětníků – ta je cenná, ale místy posouvá roky i názvy ulic.
Prvním krokem je zjistit, kudy se vlhkost do bytu dostává. Vezměte si kousek toaletního papíru a přejeďte ho po vnitřním obvodu rámu, zejména u spodní hrany a v rozích. Tam, kde se papír rozmočí nebo zbarví, je problém. Často nejde o vadu okna, ale o utěsnění parapetu, chybějící vnitřní parozábranu nebo o špatně provedenou montáž, při které zůstala studená spára. Bez odstranění příčiny nepomůže žádné větrání ani barva proti plísni.
Na co si dát pozor při vlastním průzkumu: nechoďte do kolejiště ani do prostorů, kde je provoz, a nefoťte si vstupy do cizích dvorů bez souhlasu. Většina stop je v běžně přístupných ulicích, takže riskovat nemusíte. Další častá chyba je dělat závěry z jedné návštěvy. Místo se v různém světle a ročním období jeví jinak a některé detaily jsou vidět jen po dešti nebo naopak v suchu.