Palác dnes neslouží jen jako památka, ale i jako výstavní a úřední prostor, a to je zdroj většiny nedorozumění. Otevírací doba se může lišit podle toho, která část je zrovna v provozu, a vstup do reprezentativních sálů bývá vázaný na konkrétní akci nebo výstavu. Pokud jde někdo dovnitř s tím, že si „jen tak projde palác", obvykle narazí na zavřené dveře a odchází naštvaný. Rozumnější je předem si zjistit, co se v budově aktuálně koná, a podle toho zvolit den i čas.
Před zahájením prací si ověřte přístup na pozemek, přípojky vody a elektřiny a místo pro skladování materiálu. Zjistěte, jestli je potřeba povolení kácení nebo souhlas sousedů s vjezdem přes jejich pozemek. Tato administrativa zdrží stavbu klidně o měsíce a žádný stavební dozor to nezachrání. Také si dopředu zajistěte geologický průzkum — jinak můžete platit drahé základové práce, které nebyly v rozpočtu.
Kde se vzaly jiné hroby a proč mate návštěvníky Druhá verze posílá hledače na Žižkov, do okolí dnešního kostela svatého Prokopa. Tam se údajně našly ostatky, které někteří nadšenci označili za Golema. Většina badatelů to odmítá, ale legenda si žije vlastním životem. Třetí varianta mluví o náhrobku na Starém židovském hřbitově. Ani jeden z těchto podnětů nemá oporu v původním textu pověsti. Chyba, které se lidé dopouštějí, je brát pozdní zmínky jako důkaz a pak je citovat jako fakt.
Co se týče občerstvení, restaurace přímo na turistické trase bývají přeplněné a drahé. Obejděte se raději dolů do čtvrti Břevnov nebo se vraťte na Malou Stranu. Voda z kašen není pitná, nejbližší veřejné toalety najdete u vstupu do areálu, ale bývají placené a s frontou. Zásobu vody a drobné na útratu si vezměte s sebou, bankomaty v historických ulicích nejsou všude.
Praktický závěr je jednoduchý. Žádný veřejný Golemův hrob v Praze neexistuje. Existuje půda, kterou legenda označila za místo odpočinku, a několik lokalit, kam pověst posunuly pozdější doby. Kdo hledá jistotu, hledá ji marně. Kdo chce pochopit, proč pověst přežila, ať se ptá, kdo ji vyprávěl a proč. Právě v tom je skutečné jádro záhady: ne v hliněné postavě, ale v tom, jak si město svůj mýtus přivlastnilo.
Jak rozeznat, co ránu způsobi
Nejčastěji uváděné místo není hrob, ale půda Staronové synagogy. Podle tradice tam Golem leží dodnes, přikrytý starými texty a plachtou. Praktický důsledek: na půdu se běžně nechodí. Nejde o turistickou atrakci, ale o prostor, kam se vstupuje jen výjimečně a se souhlasem správy. Kdo si naplánuje návštěvu jako u jiné památky, narazí. Typická chyba je předpokládat, že stačí přijít a zeptat se na místě – přístup závisí na domluvě předem a není zaručený.
Na Hradčanském náměstí pozor na dvě věci. První: automobily a tramvaje jezdí přímo přes náměstí a přechody jsou jen na málo místech. Druhá: pouliční prodejci a „průvodci", kteří nabízejí rychlé prohlídky. Slušnost velí odmítnout a jít vlastním tempem. Pokud chcete vidět slavnostní výměnu stráží, přijďte k hlavní bráně dopoledne; v hlavní sezoně bývá plno, mimo ni je to klidnější zážitek.
Pověst o Golemovi zná v Praze každý. Umělý sluha z hlíny, stvořený rabim Löwem, měl chránit židovské město před útoky. Když přestal být potřeba, rabi ho prý zbavil života a uložil na půdě Staronové synagogy. Jenže kde přesně? Právě tady začíná spor, který trvá staletí. Odpověď totiž neleží v žádné knize, ale v tom, jak s pověstí zacházet.
Když se o Golemovi mluví, oddělujte tři věci: starý text pověsti, pozdější literární zpracování a turistický folklor. První je stručný a mlčí o místě. Druhé přidalo detaily a třetí z nich udělalo atrakci. Pokud chcete pátrat rozumně, držte se několika zásad. Ověřujte, odkud informace pochází, a to i u zdánlivě odborných zdrojů. Nevstupujte do soukromých nebo uzavřených prostor bez povolení. A nešiřte tvrzení, že hrob byl nalezen, pokud pro to není průkazný nález.
Začněte na zastávce Pohořelec. Odtud sejdejte Strahovskou ulicí dolů. Po levé straně minete Strahovský klášter, po pravé zůstane barokní Loretánské náměstí. Tady platí první praktické pravidlo: turisté míří vzhůru, vy jděte dolů. Vyhnete se davům i zbytečnému stoupání do kopce. Cesta je dlážděná, místy dost prudká, takže pevné boty nejsou zbytečný přepych. V zimě bývá namrzlá a solí se jen minimálně.
Kde se ztratit a čeho si všímat Největší chyba je brát Hradčany jako jeden velký areál. Nejsou. Veřejná prostranství jsou zdarma a otevřená nonstop, platí se jen za vstup do konkrétních objektů. Projděte si Nový Svět – úzkou ulici s nízkými domky, kde sídlil Tycho Brahe i astronom Kepler. Potom se stočte k Černínskému paláci a dál k Jelenímu příkopu. Právě tady bývá největší klid, protože sem většina návštěvníků nedojde.