Poslední praktická rada: nekupujte kombinované vstupenky naslepo. Obecní dům a Tančící dům nemají společnou pokladnu ani jednotný systém prohlídek. Zjistěte si předem, co je v daném týdnu otevřené, a teprve potom se rozhodněte. Jinak skončíte před zavřenými dveřmi a budete muset plánovat znovu.
Gotické stavby se v přízemí nepoznají podle oken ani podle portálu. Okna bývají v přízemí malá nebo chybí, portál může být románský, pokud stavba vznikala postupně. Nejspolehlivější je klenba. Právě ta nese znaky, které se v jiných slozích neobjevují v této kombinaci. Stačí se naučit číst tři věci: žebra, vrchol a patku.
Obecní dům a Tančící dům stojí v Praze jen pár minut chůze od sebe, ale každý nabízí úplně jiný typ secese. Obecní dům je ukázka původní secesní výzdoby z počátku 20. století, Tančící dům je postmoderní stavba z 90. let, která se secesí pracuje po svém. Pokud si chcete obě místa vychutnat bez zbytečného čekání a rozčarování, naplánujte návštěvu podle toho, co vás skutečně zajímá.
Poslední věc, na kterou se zapomíná: stopy ran se nehledají jen na začátku, ale i později, když se mění světlo nebo počasí. Déšť, vítr a slunce mnohé stopy zničí, ale jiné zvýrazní. Vracejte se na místo ve stejnou denní dobu a za stejných podmínek. Pokud se stopa nenašla napoprvé, neznamená to, že tam není – znamená to, že se hledalo špatným směrem nebo ve špatném světle.
U Obecního domu je největší chybou mířit rovnou do kavárny nebo k pokladně a ignorovat interiér. Secesní mozaiky, štuky a vitráže jsou v prvním patře a ve společenských sálech, kam se dostanete buď s komentovanou prohlídkou, nebo při konkrétní kulturní akci. Pokud si koupíte vstupenku jen do výstavních prostor, část výzdoby vám unikne. Předem si ověřte, které sály jsou v daný den přístupné, protože se to mění podle programu.
Rozdíl mezi otiskem v terénu a na předmětu Stopa v terénu (bláto, prach, sníh) se hledá podle kontextu – v místech, kde se mění podklad, kde se mění výška terénu, u dveří, pod okny, na přechodech mezi tvrdým a měkkým povrchem. Naopak otisk na předmětu (sklo, lak, plast) se hledá na místech, kterých se člověk musel dotknout, aby se dostal dál: klika, rám, hrana stolu, madlo. Rozdíl je v tom, že v terénu hledáte celek, zatímco na předmětu hledáte detail. Záměna těchto dvou přístupů vede k tomu, že se přehlédne buď kontext, nebo samotný otisk.
U obou staveb platí, že fotografování s bleskem a stativem je většinou zakázané nebo rušivé. V Obecním domě si dejte pozor na oblečení – jde o reprezentativní prostor a v některých sálech se konají koncerty nebo plesy. V Tančícím domě zase nečekejte klasickou secesní výzdobu; jeho hodnota je v architektuře a výhledu, ne v původních ornamentech.
Legenda má několik variant. Nejčastěji se mluví o mnichovi z bývalého kláštera, který byl popraven nebo zahynul při požáru a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Podle jiné verze jde o nešťastnou lásku k dceři místního měšťana, po níž mnichovi zůstala jen hlava plná výčitek. Společný mají všechny příběhy jednu věc: postava se zjevuje v podvečer, vždy poblíž stejného průchodu, a mizí dřív, než ji člověk stihne oslovit.
Stopy ran se hledají dvěma základními způsoby: na místě činu a na samotné podešvi obuvi. Každý přístup má jiná pravidla a jiné chyby. První krok je vždycky určit, co vlastně hledáte – zda stopu jako stopu v terénu, nebo jako otisk na předmětu, který pachatel zanechal. Bez toho se hledání změní v náhodné přebírání věcí, které k ničemu nevede.
Nejčastější chyba je projít Malou Stranu po jediné linii od Karlova mostu na Hrad a myslet si, že jste ji viděli. Většina lidí jde po Nerudově, stočí se na Malostranské náměstí a zmizí v zámeckých schodech. Tím vynechají přesně to, proč je čtvrť považovaná za nejkrásnější: tiché uličky pod Petřínem, dvorky, schodiště a výhledy, které se otevírají až po pár minutách chůze do kopce.
Na střeše Tančícího domu si hlídejte dvě věci: počasí a rezervaci. Za deště nebo silného větru se terasa zavírá a bez rezervace vás mohou pustit jen v případě volné kapacity. Výhled na Pražský hrad a Vltavu je nejlepší v podvečer, ale právě tehdy bývá největší nápor. Pokud chcete klid, běžte hned po otevření, ne v čase západu slunce.
Jak si naplánovat obě stavby v jednom dni Začněte v Obecním domě dopoledne, kdy je v historických sálech méně lidí a fotky nebudou plné davů. Potom se přesuňte k Tančícímu domu, ale počítejte s tím, že jeho interiér není běžně přístupný jako muzeum. Veřejnosti je otevřená především střešní terasa a restaurace, případně krátkodobé výstavy. Nejčastější omyl je čekat, že si projdete celou budovu jako galerii. Není to možné a ztratíte tím čas, který můžete věnovat jinam.