Žižkov je kopec, který se stal synonymem pro levné pivo a specifickou atmosféru. Jenže hospody se mění. Někde už čepují jen ležák za cenu, kterou bys před pár lety nečekal, jinde drží klasiku. Rozdíl není v ceně, ale v tom, jak se pivo točí a jak se k němu chovají. Pokud chceš zažít Žižkov tak, jak se traduje, musíš vědět, kam jít a čeho si všímat.
Když budete mít štěstí, narazíte na komentovanou prohlídku. Bývá jednou až dvakrát týdně, obvykle odpoledne. Pokud přijdete bez rezervace, můžete být odmítnuti. Rezervace se dělá telefonicky nebo osobně na místě, ne přes žádné externí portály. Na prohlídku si vyhraďte alespoň hodinu, protože výklad o kubismu je delší, než se zdá.
Praktický postup pro každý záměr má tři kroky. Nejprve popsat stávající stav včetně detailů, které se na první pohled zdají nedůležité. Potom určit, co z toho je nosné a co lze změnit. Nakonec ověřit, zda navržené řešení obstojí v kontextu sousedních staveb i v pohledu z ulice. Teprve pak má smysl mluvit o podobě, materiálu a barvě. Bez těchto kroků vznikají opravy, které sice splní normu, ale zničí charakter místa.
Prohlídku začněte u fasády. Všimněte si, jak architekt Josef Gočár rozdělil plochu na lichoběžníkové a trojúhelníkové prvky. Okna mají kubistické tvary, ne klasické obdélníky. Socha Černé Matky Boží není původní, jde o kopii. Originál byl odstraněn a dnes je uložen v depozitáři. Při focení z ulice dávejte pozor na provoz, Celetná je úzká a rušná.
Prvním krokem je práce s mapami. Vezměte stabilní katastr z první poloviny 19. století a porovnejte ho se současnou katastrální mapou. Sledujte tvary pozemků, které se vymykají pravidelné uliční síti. Typicky jde o dlouhé úzké pruhy, jež kopírují vrstevnice. Právě ty bývaly viničními terasami. Častá chyba je hledat jen názvy „vinice" v názvech ulic. Mnohem častěji přežily místní názvy jako „V zahradách", „Na vinici" nebo jména usedlostí, která se přenesla na celé čtvrti.
Poslední past je časová. Smíchovské vinice nezanikly naráz, ale v několika vlnách během 19. století, kdy je vytlačila průmyslová výroba a bytová výstavba. Kdo hledá jednu velkou zkázu, najde jen mlhu. Kdo naopak sleduje jednotlivé usedlosti a jejich majitele, tomu se pozůstatky samy poskládají do mozaiky. Výsledkem není nalezení vinice, ale pochopení, proč dnešní Smíchov vypadá právě takto.
Zmizelé vinice na Smíchově nejsou jen romantická kulisa z obrázků. Byly to hospodářské jednotky s konkrétními hranicemi, cestami a stavbami, které se dodnes dají v terénu vysledovat. Kdo je chce najít, musí se nejprve zbavit představy, že stačí dojít na jedno vyhlídkové místo. Vinice se táhly po svazích od dnešní Plzeňské až k vltavskému břehu a většina stop je ukrytá pod pozdější zástavbou.
Výsledek se projeví v každodenním provozu. Ulice, která respektuje dědictví, lépe snáší dopravu, má přirozená zákoutí pro setkávání a lépe se v ní orientuje. Ulice, která ho ignoruje, se postupně mění v anonymní koridor. Nejde o nostalgii, ale o funkční kvalitu. Kdo s dědictvím pracuje jako s živým podkladem, získá místo, které lidé používají rádi a dlouho. Kdo ho považuje za přítěž, dostane prostor, který se musí neustále opravovat.
U usedlostí platí, že jejich jádro často přežilo v podobě dvora nebo hospodářské budovy. Když stojíte před průčelím, obcházejte objekt dokola. Původní dispozice bývá čitelná ze dvora, ne z ulice. Všímejte se orientace štítů a umístění vjezdu – vinohradnické usedlosti mívaly vjezd po spádnici, aby se daly snadno vyvážet sudy. Pokud narazíte na barokní klenbu v přízemí, jde často o pozůstatek vinného sklepa, i když dnes slouží jako garáž.
Podívej se na přípory a na to, kam až dosáhnou Druhý krok je pohled na stěny. V gotice žebra nestojí sama — nesou je přípory, svislé kamenné pruty zapuštěné do zdi. Ty se táhnou od podlahy až k patce klenby. Když přípory končí ve výšce lidských očí a dál pokračuje jen omítka, je to pozdně gotická nebo renesanční úprava. Když naopak vidíš, že přípory byly uříznuty a klenba nad nimi je jiná, stavba prošla přestavbou. Typická chyba: lidé si pletou přípory s pilíři. Pilíř je volně stojící sloup, přípora je přizděná. Gotika má obojí, ale přípory v přízemí prozradí víc.
Dům U Černé Matky Boží stojí na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu v Praze 1. Na první pohled zaujme modrobílou fasádou, kubistickými okny a sochou Černé Matky Boží v nároží. Není to muzeum ani galerie, ale funkcionalistický dům s kavárnou a výstavními prostory. Otevřeno bývá denně kromě pondělí, ale otevírací hodiny se mění podle sezóny, proto je lepší si je ověřit předem.