Hotový balzám přelijte do malé skleničky nebo tyčinky a nechte přes noc ztuhnout při pokojové teplotě, ne v lednici. Studený vzduch způsobí, že se na povrchu vytvoří tvrdá krusta a uvnitř zůstane měkké jádro. Skladujte ho mimo přímé slunce a vydrží tři měsíce. Pokud změní barvu, vůni nebo se objeví vláknité ostrůvky, vyhoďte ho bez zkoušení. Aplikujte tenkou vrstvu prstem nebo špachtlí, ne opakovaným namáčením stejného prstu do nádoby. Balzám s medem je nejlepší na noc, přes den se hodí spíš tenčí vrstva, aby se med nelepil na kelímek od kávy.
Krémový deodorant. Rozpusť dvě lžíce bambuckého másla a jednu lžíci včelího vosku ve vodní lázni. Odstav a vmíchej dvě lžíce kukuřičného škrobu, jednu lžíci jedlé sody a pět kapek tea tree oleje. Nalij do malé sklenice a nech ztuhnout. Vosk drží konzistenci i v létě, máslo se vsakuje pomaleji než olej. Tea tree olej má antiseptické účinky, ale v koncentraci nad deset kapek už dráždí. Tento krém vydrží při pokojové teplotě asi tři měsíce.
Nakonec platí, že ne každý balzám lze zachránit. Pokud je konzistence nemazlavá, zapáchá nebo se na povrchu tvoří plíseň, je lepší ho vyhodit. U přírodních výrobků bez konzervantů se doba použitelnosti pohybuje v měsících, ne letech. Sledujte datum otevření a snažte se ho spotřebovat do půl roku. Správným skladováním a občasným promícháním udržíte balzám hladký po celou dobu používání.
Balzám na rty, který měl původně hladkou konzistenci, časem často ztvrdne, zhrubne nebo se v něm objeví hrudky. Není to výjimka, ale běžný jev, který má několik konkrétních příčin. Většina lidí ho přitom vyhodí zbytečně – stačí ho správně rozpustit a znovu promíchat. Ať už jde o tuhý vosk, máslo nebo olej, fyzikální vlastnosti se mění vlivem teploty, vzduchu a času.
Včelí vosk taje při vyšší teplotě, obvykle kolem 62–65 °C, a po ztuhnutí je tvrdý a lesklý. Sójový vosk taje už při 48–52 °C, je měkčí a často potřebuje přísadu stearinu nebo kokosového vosku, aby se zformoval. Praktický rozdíl poznáte při výrobě: včelí vosk rychleji chladne a může praskat, pokud ho lijete do studené formy. Sójový vosk naopak chladne pomalu a vytváří důlek u knotu, kterému se říká „dutina".
Tonikum se používá dvěma způsoby. Buď ho nalijte do lahvičky s rozprašovačem a stříkejte na vyčištěnou pleť, nebo ho naneste vatovým tamponem a nechte vsáknout. Nepřekračujte dvě použití denně, jinak pleť vysušíte. Nálev vydrží v chladničce maximálně tři dny. Po této době začíná kvasit, mění barvu a místo uklidnění podráždí. Pokud chcete trvanlivější tonikum, přidejte jednu čajovou lžičku glycerinu na 100 ml nálevu, ale i tak ho spotřebujte do týdne.
Typická chyba je míchání vosků bez znalosti poměru. Pokud smícháte včelí a sójový vosk v poměru 1:1, získáte tvrdší svíčku, která ale hůře uvolňuje vůni. Vonné oleje přidávejte až při teplotě kolem 60 °C u sóji a 65 °C u včelího vosku. Vyšší teplota vůni zničí, nižší ji rovnoměrně nerozpustí. Další častou chybou je lití do mokré formy – voda způsobí, že vosk se od formy neoddělí a povrch zůstane matný.
Nejčastějším viníkem je teplota. Pokud balzám ležel v horkém autě, na přímém slunci nebo naopak v mrazu, složky se oddělily. Vosk vytvoří tvrdé hrudky, olej vyplave nahoru a barviva se mohou usadit. Další příčinou je stárnutí – některé oleje oxidují a tuhnou, másla žluknou a mění strukturu. Hrubý povrch ale nemusí znamenat, že je výrobek zkažený. Zkontrolujte vůni: pokud je cítit žlukle nebo chemicky, raději ho nepoužívejte.
Před výrobou si vždy udělejte malou testovací svíčku. Zjistíte, jak vosk taje, zda knot správně hoří a jak silná je vůně. Sójový vosk nechte po nalití zrát 24–48 hodin, včelí vosk stačí 12 hodin. Svíčku skladujte v suchu a chladu, jinak sójový vosk zvlhne a včelí vosk ztratí lesk.
Doba hoření čajové svíčky se pohybuje od 30 minut do 8 hodin. Rozdíl není náhodný. Ovlivňuje ho vosk, knot, průměr svíčky i to, jak s ní zacházíte. Pokud si před koupí přečtete jen vůni na obalu, snadno koupíte svíčku, která zhasne dřív, než se čaj vůbec vylouhuje.
Jestliže je balzám v kelímku, můžete ho přendat do menší nádoby a rozpustit ve vodní lázni. Po úplném roztavení přidejte pár kapek rostlinného oleje, například jojobového nebo mandlového. Olej obnoví kluzkost a zabrání opětovnému tuhnutí. Naopak nepřidávejte vodu – způsobila by růst bakterií a balzám by se zkazil. Po promíchání nechte směs ztuhnout při pokojové teplotě, ne v lednici. Rychlé chlazení totiž vytváří další hrudky.
Jak postupovat při lití a na co si dát pozor U obou vosků platí, že teplota lití rozhoduje o výsledku. Včelí vosk lijte při 70–75 °C, sójový při 55–60 °C. Příliš horký vosk u sóji způsobí nerovnoměrnou strukturu a barevné skvrny, příliš studený včelí vosk zase vytvoří vzduchové bubliny. Formu i nádobu předehřejte na pokojovou teplotu, nikdy ne na přímém slunci. Knot volíte podle průměru svíčky: u včelího vosku stačí tenčí knot, protože vosk hoří pomaleji a intenzivněji. U sójového vosku použijte o něco silnější knot, jinak se vosk nevytaví po celém obvodu a vznikne tunel.