Kdy přidat bylinky a jak řešit kn
Výběr mýdlového základu rozhoduje o tom, jak mýdlo dopadne ještě dřív, než rozpustíš první gram. Glycerinový, olivový a bambucký základ se chovají jinak při tavení, jinak voní a jinak stárnou. Kdo to podcení, skončí s mýdlem, které buď praská, nebo se potí, nebo po měsíci zahořkle zapáchá. Následující řádky popisují, co který základ umí a kde dělají začátečníci nejčastější chyby.
Používejte ji ráno i večer. Po umytí pleť lehce osušte a naneste tonikum vatovým tamponem nebo nastříkejte. Nechte vsáknout a teprve pak aplikujte sérum nebo krém. U citlivé pleti začněte jednou denně a sledujte reakci. Pokud se objeví pálení nebo zarudnutí, pleť opláchněte čistou vodou a tonikum nařeďte. Růžová voda není lék, ale při správné výrobě a skladování je to levná a účinná součást každodenní rutiny.
Základem je vosk. Čajové svíčky se dělají ze tří hlavních typů: parafín, stearin a sójový nebo řepkový vosk. Parafín hoří nejrychleji, často 3–4 hodiny u standardní svíčky o průměru 4 cm. Sójový vosk hoří pomaleji a rovnoměrněji, klidně 5–6 hodin, ale má nižší teplotu tání, takže v chladné místnosti může hořet kratší dobu. Stearin je tvrdý, hoří dlouho a čistě, ale sám o sobě praská, proto se míchá s parafínem.
Na co si dát pozor při skladování: mýdlo z glycerinu chraň před vlhkem, jinak se rozpíjí a ztrácí tvar. Olivové a bambucké mýdlo naopak potřebuje prozrát na suchém, tmavém místě při pokojové teplotě. Čerstvě odlité mýdlo nikdy nebal do plastu, sráží se pod ním vlhkost a vzniká mokrý povlak. Nech ho nejdřív dva až čtyři týdny volně ležet, teprve potom zabal.
Petrželová nať se běžně vyhazuje nebo přidává do polévky, přitom obsahuje stejné látky jako dražší bylinky v pleťové kosmetice. Listy jsou bohaté na vitamin C, vitamin K, apigenin a silice, které při pravidelném používání ovlivňují tvorbu kolagenu, sjednocují tón pleti a tlumí drobné záněty. Nejde o zázrak, ale o levnou surovinu, která má smysl, pokud se použije správně a dostatečně dlouho.
První chybou je příliš studená nebo horká směs. Při nízké teplotě se tuk a louh nespojí a mýdlo zůstane rozpadavé. Při vysoké teplotě se směs „chytne" a v hrnci zůstanou hrudky. Druhá chyba je špatný poměr louhu. Když ho dáte méně, mýdlo bude mastné a nebude pěnit. Když ho dáte více, bude sice tvrdé, ale časem začne dráždit pokožku. Třetí chyba je spěch při tuhnutí. Mýdlo se po nalití do formy musí zabalit do deky a nechat dva dny v teple. Kdo ho vyndá dřív, přijde o hladký povrch a mýdlo se rozlomí.
Nejčastější chyba nakonec není v surovinách, ale ve spěchu. Mýdlo, které vypadá hotové, ještě není hotové. Dej mu čas, dodrž teploty a neexperimentuj se všemi základy najednou. Začni jedním, nauč se jeho chování a přidej druhý, až budeš vědět, jak tuhne a jak voní. Výsledek bude držet tvar i po měsících.
Kombinace základů je možná, ale chce to trpělivost. Tav každý zvlášť, pak je spoj ve stejném poměru a míchej pomalu, aby se do hmoty nedostalo zbytečně mnoho vzduchu. Bublinky pak v mýdle vypadají jako vada, i když jde jen o mechanickou chybu. Do olivového a bambuckého základu se vyplatí přidat trochu glycerinu navíc, zlepší to klouzání po pokožce.
Glycerinový základ je průhledný, taví se při nižší teplotě a rychle tuhne. Tav ho ve vodní lázni nebo v mikrovlnné troubě po krátkých intervalech, nikdy ne do varu. Při přehřátí se v mýdle objeví bílé šmouhy a povrch zůstane lepivý. Barviva a vonné oleje přidávej až do mírně zchladlého základu, jinak se část vůně vypaří. Typická chyba: příliš mnoho přísad. U glycerinu stačí dvě až tři procenta vůně na hmotnost, víc ho rozměkčí a mýdlo se v misce rozteče.
Jak se chovají olivový a bambucký základ Olivový základ je měkčí, pomaleji tuhne a déle zraje. Vzniká z něj jemné mýdlo vhodné pro citlivou pokožku, ale do formy ho lij ještě vlažný, jinak se oddělí vrstvy. Po odlití ho nech v klidu dvacet čtyři hodin, teprve pak vyndavej z formy. Pokud ho vyndáš dřív, okraje se potrhají a mýdlo se zdeformuje. Bambucký základ obsahuje vyšší podíl tuhých tuků, tuhne rychle a je tvrdší. Díky tomu drží tvar i tenké plátky, ale je náchylný k přehřátí — při teplotě nad sedmdesát stupňů Celsia se začne „vypouštět" tuk a na povrchu se vytvoří mastný film.