Z hotového oleje se dá snadno vyrobit mast. Rozpusťte v hrnci včelí vosk, přidejte olej v poměru zhruba jeden díl vosku na pět dílů oleje a míchejte, dokud se vše nespojí. Odstavte, případně přidejte pár kapek vitamínu E jako antioxidant, a ještě teplé nalijte do kelímků. Masti s macerátem jsou hutnější a drží se na kůži déle, oleje se naopak rychleji vstřebávají a jsou vhodnější na denní péči. Ať už zvolíte kteroukoli formu, vždy si poznamenejte datum výroby a složení. Bylinkový olej není lék, a pokud se objeví podráždění nebo se stav kloubů či pleti nelepší, patří do rukou lékaře, ne do další sklenice s bylinkami.
Zanesená houba nejprve snižuje průtok. Voda pak obtéká vložku po okrajích, takže část nečistot proniká do dalších stupňů filtrace. Postupně se v pórech usazují organické látky, které se rozkládají a mohou podporovat růst bakterií. Voda může dostat zatuchlý zápach nebo mírně zakalený vzhled, i když ostatní filtrační vložky jsou v pořádku. Typickou chybou je snažit se houbu „vyprat" pod silným proudem a vrátit ji zpět. Tím se póry mechanicky poškodí, houba ztratí tvar a přestane těsnit.
U pronajatých bytů se často sází na koberce s protiskluzovou úpravou. Ta je důležitá, ale sama o sobě hluk netlumí — jde jen o bezpečnost. Pokud chcete opravdu znatelný rozdíl, volte koberec s podložkou z recyklované textilie nebo plsti o tloušťce alespoň 5 mm. Na chodby a do ložnic se vyplatí celoplošné koberce nebo kobercové čtverce, které se dají složit do libovolného tvaru.
Typické chyby: spoléhat na to, že „co roste na stromě, je bezpečné", používat staré pověry o červivosti nebo barvě, a ochutnávat syrové houby. Další častou chybou je sbírat houby v plastovém sáčku, kde se zapaří a začnou se rozkládat. Do koše patří prodyšná vrstva a houby se mají čistit až doma, ne v lese. Nikdy nekombinujte neznámý druh s jídlem pro děti.
Prvním krokem je určit plodnici celou, ne jen klobouk. Vezměte houbu i s třeněm a opatrně vyhrabte bázi, kde se stýká s podkladem. Právě tam bývá pochva nebo zbytek vajíčka, které určují mnoho druhů muchomůrek. Klobouk samotný bez třeně je k ničemu. Do košíku proto dávejte houby neporušené, ne řezané na kusy.
Poslední kontrola probíhá v kuchyni. Každou houbu znovu prohlédněte, odstřihněte zbytky země a zkontrolujte, zda některá nezůstala s pochvou nebo s bílými lupeny, které jste přehlédli. Pokud si i po domácí kontrole nejste jistí, vyhoďte ji. Ani vaření jedovaté houby nespasí. Nejlepší jistota je ta, kterou si člověk ověří sám, opakovaně a pomalu.
Sucho, čistota a měkký povrch vyřeší většinu případů dřív, než vzniknou. Slepice, která stojí na suché sypké podestýlce, nemá důvod k otlakům ani k zánětu. Pravidelná kontrola nohou a okamžitá reakce na první zarudnutí je spolehlivější než jakékoli následné léčení.
Druhým krokem je prohlédnout spodní stranu klobouku. Lupeny, rourky nebo lišty jsou pro řadu druhů rozhodující. Nejedlé a jedovaté muchomůrky mají lupeny bílé a pochvu na bázi. Hřibovité houby mají rourky a žádnou pochvu. Lišky mají lišty sbíhající na třeň. Záměna za lupenatou houbu je u hřibu nemožná, pokud se opravdu podíváte.
Poslední rada: naučte se poznávat muchomůrku zelenou dřív, než vyrazíte na sběr. Vezměte si atlas, prohlédněte si ji v různých fázích růstu a všímejte si, že mladé plodnice jsou vejčité a ještě nemají rozvinutý klobouk. Právě v tomto stádiu je lidé považují za jedlé. Pokud houbu neumíte zařadit, nechte ji v lese. Žádná houba nestačí za riziko selhání jater.
Když si nejste jistí, nechte to v lese Druhá častá chyba je spoléhat na barvu klobouku. Muchomůrka zelená může být zelená, olivová, ale i téměř bílá. Nejde o barvu, ale o kombinaci znaků. Další past je vůně a chuť. Muchomůrka zelená chutná a voní příjemně, takže ochutnávání je smrtelně nebezpečné. Nikdy ji nezkoušejte. Stejně tak nevěřte pověsti, že ji poznáte podle toho, že se při vaření zbarví stříbrná lžíce – to je nesmysl.
Před koupí si změřte místnost a spočítejte, kolik podlahy zůstane holé. Až 70 % tvrdé podlahy znamená, že zvuk se odráží od stěn a stropu a žádný koberec to nespasí. Závěsy a koberce jsou doplněk, ne náhrada stavebních úprav. Kombinace těžkého závěsu, koberce s podložkou a několika textilií na stěnách ale umí snížit hluk v bytě znatelně — bez bourání a bez sousedů na krku.
Hluk z ulice, od sousedů nebo z chodby se nedá vyřešit jedním nákupem. Závěsy a koberce fungují na jiném principu: závěsy pohlcují zvuk, který se šíří vzduchem okny, koberce tlumí kročejový hluk a dozvuk v místnosti. Pokud si koupíte jen jeden z nich, výsledek bude půlka toho, co byste čekali.