Nejčastější chyby jsou tři. První: podcenění boční vůle a zaseknutí skříně v půlce schodiště, odkud se nedá couvat ani pokračovat. Druhá: nošení za dveře nebo police, které se utrhnou. Třetí: spěch a špatná komunikace mezi nosiči – jeden zvedne dřív než druhý a skříň se převrhne. Vždy si předem řekněte, kdo dává povely a kde se bude odpočívat.
Piano se neposuzuje podle toho, jak hraje v obýváku, ale podle toho, jak přežije přesun. Většina vážných škod nevznikne nárazem při jízdě, ale při zvedání ze schodů, otáčení na podestě a při pokládání na podlahu. Nástroj váží často přes dvě stě kilogramů a jeho hmotnost je soustředěná v litinovém rámu, nikoli v místech, kde se dá pohodlně uchopit. Proto se vyplatí plánovat trasu dřív, než se první člověk chopí klávesnice jako madla.
Nejúčinnější je použít ochrannou fólii nebo papírovou pásku, která se lepí přímo na nábytek. Pozor ale na obyčejnou kancelářskou lepicí pásku – její lepidlo na matném povrchu rychle zasychá a při strhávání strhne i kousky laku. Vhodnější je malířská páska s nízkou přilnavostí, která je určená na citlivé povrchy. Pásku nalepte v pásech těsně vedle sebe, bez mezer, a přes ni pak položte samotnou folii. Pokud jde o velkou plochu, použijte spíš tenkou mikrotenovou fólii přichycenou jen po okrajích – mezi folií a nábytkem tak zůstane vzduchová mezera a lepidlo se povrchu nedotkne.
Místo nošení používejte posun. Na tvrdé podlaze fungují filcové podložky nebo deka složená pod nohy. Na koberci naopak pomůže pevná deska nebo kus kartonu, po kterém nábytek klouže. Tlačte vždy ze strany, ne zepředu, a to tělem, ne jen rukama. Při zatáčení netlačte na jednu hranu silou, ale otáčejte kus po malých krocích. Snažit se přenést skříň v náručí je nejčastější chyba, která končí naraženými zády nebo poškrábanou stěnou.
Typická chyba je cpát židle těsně vedle sebe bez jakékoli mezivrstvy. Lidé si myslí, že se nic nestane, ale při jízdě se židle posunou a opěráky se o sebe otírají. Další chybou je používat jako proklady noviny nebo igelitové tašky. Ty se rozmáčknou a nechrání. Stejně tak nestačí jen položit židle na sebe a doufat, že drží. Pokud nemají opěráky stejnou výšku, musíte je podložit tak, aby se nedotýkaly.
Změřte šířku, výšku a hloubku dveří ve třech bodech – u podlahy, uprostřed a nahoře. Rozdíly bývají klidně dva centimetry a to stačí, aby se skříň zasekla. Stejně tak změřte nábytek v nejširším místě, včetně nožiček, úchytů a madel. Úchytky se dají často odšroubovat a ušetříte pár centimetrů. Pokud je nábytek jen o pár milimetrů širší, možná ho nakloníte a projde šikmo. Když je ale širší o víc než dva centimetry, neprojde ani šikmo, ani silou.
U dveří si dejte pozor na zárubeň. Někdy stačí odšroubovat jen jednu lištu nebo prahovou desku a otvor se rozšíří. Nikdy ale neodstraňujte nosné prvky, pokud si nejste jistí, co drží. U starších domů bývá zárubeň zazděná a její vybourání znamená opravu omítky. To už je práce pro zedníka, ne pro odpoledne s vrtačkou.
Když už nic nepomůže, zbývá varianta nechat nábytek venku a koupit jiný, nebo ho upravit – zkrátit nohy, sundat desku, rozříznout korpus. To je ale poslední možnost, protože upravený nábytek už nikdy nebude jako nový. Vždycky si nejdřív spočítejte, jestli se vám vyplatí snažit se o demontáž, nebo raději hledat cestu oknem či balkonem. Někdy je totiž okno širší než dveře a stačí ho jen otevřít.
Demontáž je často rychlejší než přemýšlení Než začnete bourat zeď, zkuste nábytek rozebrat. Skříně, postele a stoly se většinou dodávají v dílech a spoje jsou na šroubech nebo konfirmatech. Demontujte vždy od největšího dílu k menšímu a díly označte páskou, ať víte, co kam patří. Pozor na dřevěné kolíky – ty se snadno zlomí, pokud taháte díly od sebe silou. Pokud nábytek demontovat nelze, zkuste sundat dveře. Vyvěšení dveří z pantů je často nejjednodušší krok a získáte klidně deset centimetrů navíc. Dveře pak položte na bok, ať nepřekáží.
Nejčastější chyba je spěch a síla. Lidé tlačí skříň do dveří, dokud něco nepraskne – buď nábytek, nebo zárubeň. Lepší je nábytek naklonit, podložit dekou a posouvat po podlaze, ne ho nést. Další chyba je podcenění váhy. Prázdná skříň váží méně, ale i tak ji nezvednete sami. Přizvěte si pomocníka a používejte popruhy nebo vozík. Pokud nábytek projde jen o vlásek, zkuste ho otočit na bok nebo na výšku. Někdy pomůže i to, že ho prostrčíte našikmo a pak narovnáte až za dveřmi.
Než začnete nábytek tlačit do dveří, změřte všechno dvakrát. Většina lidí změří jen šířku skříně a šířku dveřního otvoru, ale to je málo. Dveře mají i výšku, hloubku rámu a často zúžený práh. Skříň může být mělká, ale vysoká, a najednou drhne o horní zárubeň. Měřte vždy nejužší místo v celé trase, ne jen samotný otvor. Do úzkých dveří se totiž nábytek nevejde kvůli tomu nejmenšímu rozměru, ne kvůli průměru.