Prací prostředek volte jemný, bez bělidel a optických zjasňovačů. Ty sice na chvíli zamaskují zašednutí, ale zároveň narušují vlákna a urychlují tvorbu žmolků. Avivaž bez enzymů pro vlnu a hedvábí, běžný tekutý prostředek pro bavlnu. A pozor na aviváž – ta snižuje savost ručníků a u sportovního oblečení ničí elastan.
Zaostřování je druhá past. Autofokus na noční obloze často selže. Přepněte objektiv na manuální zaostřování, zapněte živý náhled, přibližte obraz na maximum a otáčejte ostřením, dokud není okraj Měsíce co nejostřejší. Nepoužívejte nekonečno naslepo, mnoho objektivů ho má posunuté. Pokud fotíte na krátkém ohnisku a Měsíc je malý, zaostřete na vzdálený pozemský objekt předem a pak foťte Měsíc se stejnou polohou ostření.
Základem je stativ. I když fotíte s krátkým časem, při delším ohnisku se každé chvění projeví. Stativ utáhněte, vypněte stabilizaci obrazu v objektivu i v těle, pokud fotíte ze stativu. Použijte samospoušť nebo dálkovou spoušť s prodlevou alespoň dvě sekundy. Zrcadlovky nechte před expozicí sklopit zrcátko, nebo přejděte do živého náhledu. Tím zmizí otřes od mechanismu závěrky.
Rozeznat jedlou houbu od smrtelně jedovaté muchomůrky není otázkou štěstí ani zkušeností z internetových fór. Většina otrav vzniká kvůli jediné chybě: člověk si myslí, že si pamatuje, jak vypadá jedlý druh, a zapomene zkontrolovat všechny znaky. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) má přitom několik typických rysů, které se dají naučit a které vás zachrání.
Oblečení z druhé ruky už má za sebou kus života. Někdo ho nosil, pral, sušil a možná i odložil na dno skříně. Právě proto reaguje jinak než nové zboží – rychleji ztrácí barvu, tvar i pevnost vláken. Největší chybou je zacházet s ním stejně jako s novým kusem. Pokud chcete, aby vydrželo co nejdéle, musíte k němu přistupovat opatrněji a hlavně přestat dělat několik stále se opakujících chyb.
Poslední rada: naučte se poznávat muchomůrku zelenou dřív, než vyrazíte na sběr. Vezměte si atlas, prohlédněte si ji v různých fázích růstu a všímejte si, že mladé plodnice jsou vejčité a ještě nemají rozvinutý klobouk. Právě v tomto stádiu je lidé považují za jedlé. Pokud houbu neumíte zařadit, nechte ji v lese. Žádná houba nestačí za riziko selhání jater.
Kolik měsíců je rozumné pokr?
Expozice, která Měsíc nespálí Nejčastější chyba je přeexponovaný Měsíc. Fotoaparát měří světlo z celé scény a obloha je tmavá, takže automatika přidá expozici a Měsíc se změní v bílý kotouč bez kráterů. Přepněte na manuální režim. Začněte na cloně f/8, ISO 100 a času 1/125 s. Fázi Měsíce to ovlivní: úplněk je nejjasnější, srpek naopak vyžaduje delší čas. Udělejte sérii s časem 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500 s a vyberte tu, kde jsou krátery nejzřetelnější. Histogram by měl být vpravo, ale nesmí být utnutý.
Druhá chyba je teplota. Mnoho lidí pere na šedesát stupňů automaticky, protože to „vyčistí". Jenže horká voda sráží vlákna, rozpouští barviva a způsobuje, že se oblečení kroutí. U second hand kusů používejte maximálně třicet stupňů, u vlny a hedvábí dvacet. Také zapomeňte na sušičku – teplý vzduch je pro starší tkaniny vražedný. Sušte na vzduchu, ideálně vodorovně na ručníku, aby se kus nevytáhl vlastní váhou.
Mezi jedlé druhy, které se dají spolehlivě rozeznat, patří hřib smrkový, kozák březový nebo liška obecná. Liška má tlusté, vidličnatě rozvětvené lupeny, které přecházejí do třeně, a nikdy nemá pochvu ani prsten. Hřib smrkový má bílé rourky, které později zezelenají, a na řezu modrá jen vzácně. Pokud houba na řezu červená nebo modrá příliš, raději ji nechte být. U lišky si dejte pozor na záměnu s liškou bledou, která má tenčí a hustší lupeny a roste na jaře.
Atmosféra ovlivní výsledek víc, než se zdá. Když je Měsíc nízko nad obzorem, světlo prochází silnější vrstvou vzduchu a obraz se vlní. Počkejte, až vystoupí výš, ideálně nad 30 stupňů. Vyhněte se focení nad rozpálenou střechou nebo asfaltkou, které uvolňují teplo. Za bezmračné noci bez větru bývá obraz nejklidnější. I tak vyfoťte více snímků za sebou, protože mezi nimi jsou chvíle, kdy je vzduch klidnější.
Když si nejste jistí, nechte to v lese Druhá častá chyba je spoléhat na barvu klobouku. Muchomůrka zelená může být zelená, olivová, ale i téměř bílá. Nejde o barvu, ale o kombinaci znaků. Další past je vůně a chuť. Muchomůrka zelená chutná a voní příjemně, takže ochutnávání je smrtelně nebezpečné. Nikdy ji nezkoušejte. Stejně tak nevěřte pověsti, že ji poznáte podle toho, že se při vaření zbarví stříbrná lžíce – to je nesmysl.