Skleněné zábradlí působí vzdušně a nechává prostor opticky otevřený. Používá se bezpečnostní tvrzené nebo vrstvené sklo, nikdy ne obyčejné. Sklo musí mít hladké hrany a dostatečnou tloušťku podle rozpětí a způsobu uchycení. Upevňuje se do kovových profilů, bodových úchytů nebo sevřením do madla. Hlavní riziko je špatný návrh: příliš tenké sklo bez podpory se může prohnout nebo prasknout. Sklo také vyžaduje častější čištění, protože jsou na něm vidět otisky a prach. V domácnosti s malými dětmi je vhodné zvolit vrstvené sklo, které drží pohromadě i při rozbití.
Co rozhoduje o výsledku: izolace, spád a příst
Nejčastější chyby: měření jen podle šířky zábradlí bez ohledu na jeho tvar, ignorování tloušťky hrany a podcenění hmotnosti předmětů, které na stůl položíte. Další chybou je montáž na zábradlí, které není pevně ukotvené ve zdi – pak se kýve i stůl. Někteří lidé také zapomenou, že sklopená deska může při silném větru fungovat jako plachta a celý stůl nadzvednout. Řešením je aretační páčka nebo přidání zátěže na spodní část.
Začněte u zrcadla. Potřebujete osvětlit obličej, ne strop. Nejlepší je dvě svítidla po stranách zrcadla ve výšce očí, případně jedno široké světlo nad zrcadlem. Světlo zespodu nebo zezadu dělá stíny a při holení je to nepříjemné. Nad umyvadlem volte teplou bílou barvu světla okolo 3000 K, studená bílá 6000 K v koupelně vypadá nemocničně. Pro zrcadlo s vlastním osvětlením platí, že musí mít krytí alespoň IP44, pokud je v zóně 2.
Kdy se vyplatí epoxid a kdy stačí nátěr Epoxidová stěrka je tvrdší a méně nasákavá než mikrocement. Hodí se do prostor, kde se často stříká voda. Nanáší se na připravený podklad v několika vrstvách, mezi nimiž se lehce přebrousí. Je citlivá na přesné míchání složek. Když se poměr nedodrží, zůstane lepivá nebo popraská. Voděodolný nátěr je nejjednodušší varianta. Drží na starých obkladech i na omítce, ale nesmí se použít na vlhkém podkladu. Vždy se dělá podkladní penetrace a dvě až tři vrstvy nátěru. Ve sprše je nutné přejít na epoxid nebo mikrocement, samotný nátěr tam dlouho nevydrží.
Nejčastější chyby: nanášení na vlhký beton, vynechání penetrace, příliš silná vrstva najednou a chybějící uzavírací vrstva. Další problém je silikon v rozích. Silikon na mikrocement ani epoxid dobře nedrží, místo něj se používá pružná těsnicí hmota. U sprchy se vyplatí srazit hranu u vpusti a udělat spád, aby voda odtékala. Bez spádu zůstává voda na podlaze a povrch se opotřebí rychleji.
Údržba je jednoduchá, ale nesmí se používat abrazivní čisticí prostředky. Stačí pH neutrální mýdlo a měkký hadr. Jednou za čas se povrch přetře obnovovacím lakem. Pokud se objeví odřenina, opraví se lokálně a přelakuje. Koupelna bez obkladů tak může vypadat čistě a vydržet roky, když se dodrží příprava, správný systém a pravidelná údržba.
Postup je u všech třech systémů podobný. Nejprve se odstraní staré silikony a uvolněné části. Povrch se odmastí a nechá vyschnout. Pak se vyspraví rohy a napojení, často pásem těsnicí hmoty. Následuje penetrace, základní vrstva a dvě až tři finální vrstvy. Mezi vrstvami se dodržuje čas uvedený výrobcem, ne odhad. Teplota v místnosti má být stabilní, bez průvanu. Po dokončení se povrch nechá vytvrdnout několik dní, než se sprcha poprvé použije.
Mikrocement je tenká vrstva cementové směsi s pryskyřicí. Nanáší se stěrkou ve dvou až třech vrstvách, každá asi jeden milimetr. Podklad musí být pevný, suchý, zbavený prachu a mastnoty. Před první vrstvou se penetruje a případné trhliny se vyplní. Po vytvrzení se povrch brousí a přetírá dvěma vrstvami uzavíracího laku. Typická chyba: vynechání laku ve sprše. Bez něj mikrocement přijímá vodu a mydlo a časem šedne.
Koupelna bez obkladů není kompromis, ale jiný způsob práce. Rozhodující je, jestli podklad drží a jestli je povrch skutečně uzavřený. Mikrocement, epoxid a voděodolné nátěry se liší nejen vzhledem, ale hlavně nároky na přípravu a údržbu. Než koupíte první kbelík, změřte vlhkost podkladu a zjistěte, co je pod starou dlažbou nebo barvou.
První krok je zaměření a rozpočet. Změřte každý centimetr a zakreslete si, kde bude sprchový kout, umyvadlo a WC. Na 2,2 m² se nevejde vana i sprcha zároveň, takže volte kompromis. Rozpočet postavte na třech položkách: demontáž, rozvody a obklady. Nejvíc peněz spolkne vodovodní a odpadní instalace, protože se musí napojit na stávající stoupačky. Počítejte i s rezervou na překvapení, která se objeví po odkrytí původních vrstev.