Prostor pod postelí je v mnoha bytech největší nevyužitá plocha. Jenže ho nelze zaplnit bezhlavě. Než začnete cokoli kupovat nebo vyrábět, změřte si výšku od podlahy k rámu postele. U běžné postele zbývá 15 až 25 cm, u vyšších rámů i přes 30 cm. Podle toho se odvíjí, co se tam vejde a jaký typ úložného řešení má smysl. Zároveň zkontrolujte, jestli pod postelí nevedou kabely, zda se neotevírá topení a jestli není podlaha studená od nevytápěného sklepa — vlhkost je tam častější, než se zdá.
Obalení matrace se často doporučuje jako ochrana proti prachu, skvrnám a roztočům. Jenže způsob, jakým ho většina lidí používá, působí přesně opačně. Matrace se v něm dusí, vlhkost zůstává uvnitř a životnost se zkracuje klidně o několik let. Není problém v samotném obalu, ale v tom, jak se s ním zachází.
Jak poznat kvalitní mechaniku a matrac
Před koupí si matraci prohlédněte osobně. Přivoněte k ní – chemický zápach může dráždit dýchací cesty i u lidí bez diagnostikované alergie. Zeptejte se, zda je povlak pratelný a zda výrobce uvádí složení. Certifikáty typu Oeko-Tex znamenají, že materiál neobsahuje zdraví škodlivé látky, ale samy o sobě neřeší roztoče. Stejně důležité je, zda matrace není příliš měkká. Proleženiny a vlhko se tvoří tam, kde se tělo nepodepírá rovnoměrně.
Základem není jen materiál matrace, ale celá sestava. Roztoči se drží v textilu, který nelze prát při vysoké teplotě. Proto se vyplatí matrace s odnímatelným povlakem, který zvládne praní alespoň na 60 °C. Povlak by měl být pratelný minimálně jednou za dva měsíce, u silnějších alergiků každý měsíc. Samotné jádro matrace neperte – vlhkost uvnitř pěny podporuje plísně. Místo toho ho pravidelně vysávejte vysavačem s HEPA filtrem a větrejte.
Typická chyba je cpát postel do okna. Nejenže vadí topení a světlo budí, ale hlavně okno nelze pořádně otevřít. Pokud musí být postel pod oknem, zvolte nižší čelo, které nepřekáží křídlu, a nechte od okna odstup alespoň deset centimetrů. Stejně tak se vyhněte umístění hlavy přímo pod okenní parapet – v zimě táhne a v létě na vás praží slunce. Lepší je stěna bez oken, i když je kratší.
Alergie na roztoče, plísně nebo chemické látky z výroby se nejvíc projeví tam, kde trávíte třetinu života – v posteli. Ranní ucpaný nos, kýchání hned po probuzení nebo svědění očí nebývají náhoda. Matrace je zásobárna prachu, potu a odumřelých kožních buněk, což je pro roztoče ideální prostředí. Pokud se potíže zhoršují po každé noci a mizí během dne, je čas řešit spánek cíleně.
Co rozhoduje při výběru matrace Nejde o jednu vlastnost, ale o kombinaci. Pro alergiky jsou vhodné matrace s látkou hustě tkanou, která nepropouští prach do jádra. Pěny s otevřenou strukturou jsou prodyšné, ale bez pratelného povlaku ztrácejí smysl. Latexové matrace přirozeně odpuzují roztoče, bývají však těžší a dražší. Studená pěna nebo polyuretanová jádra jsou dostupnější, ale musí mít kvalitní protialergický obal. Vyhněte se matracím s vlnou nebo peřím, pokud nejste ochotni je čistit speciálním způsobem.
Druhá častá chyba je ignorování nosnosti. Rošt s udávanou nosností 90 kg na osobu znamená, že při dvou spáčích o celkové váze 160 kg už pracuje na hranici a začne vrzat nebo praskat. U dřevěných lamel sledujte i vlhkost v ložnici. V místnosti, kde se suší prádlo nebo se méně větrá, dřevo bobtná, lamely ztrácejí pružnost a rošt se kroutí. Pomůže pravidelná kontrola a otáčení matrace, ale roštům z masivu se v takovém prostředí raději vyhněte.
Typická chyba je koupit drahou matraci a zapomenout na rošt a lůžkoviny. Rošt musí být lamelový s mezerami, aby vzduch proudil. Rošt z plné desky vlhkost uzavírá. Polštáře a přikrývky volte ze syntetických vláken, která se dají prát na 60 °C, nebo použijte protiroztočové povlaky. Ty fungují jen tehdy, když jsou zipy zcela uzavřené a materiál nepropustný. Povlaky je nutné měnit podle návodu, obvykle po půl roce až roce, jinak ztrácejí účinnost.
Na co se ptát, než rošt koupíte Než rošt objednáte, změřte vnitřní rozměr postele a zjistěte, jaký typ matrace používáte. Pěnová matrace potřebuje pevnější a hustší rošt, protože potřebuje oporu po celé ploše. Taštičková matrace naopak vyžaduje pružný rošt, který se prohne v místě zatížení, ale nepropadá se mezi lamelami. Typický omyl je koupit rošt s příliš velkými rozestupy lamel – matrace se pak mezi ně vtlačuje, pěna se láme a po roce používání je z ní prohlubeň.
Základní dělení je na pevné desky, laťkové rošty a polohovací rošty s nastavitelnou tuhostí. Laťkový rošt s více vrstvami lamel lépe kopíruje tělo a odvádí vlhkost, ale pouze tehdy, když jsou lamely dostatečně husté a pružné. Pevná deska je levná a jednoduchá, ale neumožňuje žádnou ventilaci a při delším používání se pod matrací tvoří vlhko. Polohovací rošt oceníte, pokud potřebujete zvednout nohy nebo hlavu, ale jeho kloubové mechanismy vyžadují občasné promazání a kontrolu šroubů.