Pro první jízdy se hodí rovné úseky podél vody. Cesta podél Vltavy mezi Modřany a Braníkem nabízí široký asfalt, minimální provoz a dost míst na zastavení. Stezka podél Botiče z Hostivaře směrem k Hamrům je kratší, ale příjemně stinná a bez aut. Pro větší děti funguje koridor podél Rokytky od Vysočan do Kyjí – mírné stoupání, ale žádné prudké klesání do provozu. Naopak se vyhněte hlavním silnicím v centru, kde tramvajové koleje a dlažba dělají jízdu s malými koly nebezpečnou.
Na co se ptát přímo u stán
Kde se poplatky schovávaj
Co se týče společných prostor, jako jsou sklepy, kočárkárny nebo sušárny, platí, že pořádek si hlídá každý sám. Nenechávejte v chodbách osobní věci, ani květiny nebo botníky. Požární předpisy jsou přísné a při kontrole můžete dostat pokutu. Také si zjistěte, jak je to s parkováním. Na mnoha pražských sídlištích je míst méně než aut, takže se vyplatí zjistit, zda má dům vyhrazená stání, nebo zda budete muset parkovat na ulici a platit parkovací zónu.
Typická chyba je nakupovat očima. Lidé se nechají zlákat naskládanou zeleninou a zapomenou, že farmářský trh není supermarket. Ovoce a zelenina nejsou vždy dokonale stejné, což je známka sezony, ne vady. Naopak velké, lesklé a všechny stejně velké kusy mimo sezonu jsou podezřelé. Ptejte se přímo, odkud zboží je a kdy bylo sklizeno. Slušný prodejce odpoví bez okolků, vyhýbavá odpověď je signál odejít.
Farmářské trhy v Praze nejsou jeden trh, který se přesune jinam. Je to několik samostatných akcí s vlastními organizátory, pravidly a především s vlastním vztahem k tomu, co právě dozrává. Kdo jezdí stále na jedno místo, ochuzuje se o polovinu sezony. Naopak kdo pochopí, že den v týdnu a čtvrť určují, co na stole skutečně najdete, přestane bloudit a začne nakupovat s rozmyslem.
Co se mění podle dne v týdnu Pracovní trhy, obvykle v úterý až ve čtvrtek, jsou klidnější. Prodávající mají čas si popovídat, často poradí, co je zrovna nejlepší, a někdy i sleví, když se blíží konec. Nevýhodou je menší výběr a riziko, že dorazíte po vyprodání. Víkendové trhy mají nejširší nabídku, ale také nejvíc lidí. Kdo přijde v sobotu v poledne, často už jen prochází mezi prázdnými bednami. Chce to přijít brzy, ideálně v první hodině po otevření.
Další častá chyba je platit kartou. Řada menších prodejců hotovost stále vyžaduje a bankomat v okolí nemusí být. Vezměte si drobné předem, ušetříte čas i nervy. Stejně tak si vezměte vlastní tašku nebo košík. Igelitové sáčky sice dostanete, ale pevná taška je praktičtější a při větším nákupu i pohodlnější. U křehkého ovoce se vyplatí přidat krabičku, aby se cestou nerozmačkalo.
Rozložte si nákupy mezi dvě až tři čtvrti. V jedné nakoupíte mléčné výrobky a pečivo, v jiné maso a vejce, ve třetí ovoce a zeleninu. Sledujte sezonu: jarní trhy nabízejí bylinky a saláty, letní rajčata a okurky, podzimní dýně, jablka a brambory. Kdo se drží tohoto rytmu, má doma čerstvé jídlo po celý rok a nemusí řešit, proč je v lednu jahoda bez chuti.
Nejdřív si ujasněte, co vlastně chcete. Pokud hledáte základní zásobu na týden – brambory, cibuli, mrkev, jablka, vejce – vyplatí se větší trhy s delší otevírací dobou. Tam bývá několik stánků se stejnou komoditou a můžete porovnat kvalitu i přístup prodejce. Menší trhy na sídlištích mívají jen pár stánků a jejich nabídka se mění podle toho, kdo z pěstitelů zrovna dorazil. Na začátku sezony je to výhoda, uprostřed léta už můžete odejít s prázdnou.
Nezapomínejte na registrační značky, ale nefoťte je tak, aby zanikly detaily. Značka na přepáleném snímku je k ničemu. Vyfoťte ji zblízka a pak ještě jednou v celkovém záběru, kde je vidět souvislost s vozidlem. Stejně tak si vyfoťte řidičské průkazy a doklady od vozidel, ale vždycky tak, aby nebyly čitelné pro každého, kdo se vám dostane do galerie. Fotky z nehody nepatří na sociální sítě.
Co na snímku musí být vidět a co se naopak ztrácí Začněte celkovým záběrem. Chcete, aby na jedné fotce bylo vidět postavení obou vozidel, vzájemný odstup, směr, kterým stála, a co nejvíc okolí. Vyfoťte to z několika úhlů, ne jen z jednoho. Potom přejděte k detailům: poškození, stopy po brzdění, úlomky, sklo, poloha značek a čar na vozovce. U děr a výmolů si dejte pozor, aby v záběru byl i pevný orientační bod – strom, sloup, vjezd. Bez něj se fotka nedá přiřadit k místu.
Typická chyba je fotit jen to, co se rozbilo. Nárazník nebo promáčklé dveře samy o sobě nic neříkají o tom, kdo jel odkud. Druhá častá chyba je špatné světlo – protisvětlo, mlha, mokrý asfalt, který zrcadlí a přepaluje. Foťte tak, aby slunce nesvítilo přímo do objektivu. Když to jinak nejde, udělejte víc variant a jeden snímek pořiďte i z opačné strany.