Začněte u jedné kategorie, ne u celého bytu. Vyberte si něco konkrétního: oblečení, knihy, nádobí nebo kabely. Vezměte všechno z dané kategorie na jednu hromadu. Projděte kus po kuse a ptejte se: Kdy jsem to naposledy použil? K čemu mi to je? Kdybych to teď neměl, koupil bych si to znovu? Pokud u předmětu váháte, nechte ho v „karanténě" – krabici, kterou zavřete a uložíte na tři měsíce. Co si nevšimnete, že vám chybí, může putovat dál. Co si vybavíte, si vezměte zpět.
Objemová tepelná kapacita je klíčová. Plná cihla, beton a vápenopísek mají vysokou hustotu a dobře akumulují, ale také dobře vedou teplo – teplo rychle nasáknou a rychle odevzdají. Porobeton a pórobeton jsou lehčí, takže při stejné tloušťce pojmou méně tepla, zato pomaleji reagují a lépe izolují. Dřevo, sádrokarton nebo tenkostěnné příčky mají kapacitu nízkou a jako akumulační vrstva nefungují. Pokud použijete izolaci na vnitřní straně, akumulaci prakticky vypnete – teplo zůstane v izolantu a zeď zůstane chladná.
Pozor na typický omyl: zrcadlo umístěné naproti tmavé skříni nebo věšáku s kabáty jen znásobí nepořádek. Stejně tak zrcadlo v bezprostřední blízkosti vchodových dveří odráží kliku a zámek, což působí rušivě. Před zavěšením si stoupněte ke dveřím a vyzkoušejte, co přesně uvidíte. Nejlepší je odraz světlé stěny, okna v obývacím pokoji nebo průhledu do další místnosti.
Nejčastější chyba je nákup nábytku podle vzhledu, ne podle rozměrů. Sestava věšák plus botník, která vypadá skvěle v katalogu, může být o deset centimetrů hlubší, než chodba dovolí, a výsledkem je průchod, kterým se prochází bokem. Druhá častá chyba je umístění věšáku přímo proti vstupním dveřím. Dveře se pak nedají plně otevřít a každý příchod je kompromis. Třetí chyba je zapomenout na světlo. Věšák v tmavém koutě znamená, že si host kabát pověsí na kliku, protože háček nenajde.
Třetí hrou je „tichá pošta v pohybu". Děti stojí v řadě a první dostane krátkou pohybovou sestavu, kterou beze slov předá dalšímu. Poslední ji předvede a skupina hádá, co se změnilo. Tato hra funguje i s nejmenšími a nutí je zpomalit a soustředit se. Čtvrtou variantou je „hlídka a vetřelci", kde jedno dítě chrání předmět uprostřed kruhu a ostatní se ho snaží získat. Stačí obyčejný míč nebo šátek a hra běží sama.
Kdy telefon nestačí a kdy naopak ve