Častou chybou je představa, že kostičky jsou zuby. Nejsou. Jsou to rohovité pláty, které vyrůstají z dásní a mají jinou strukturu i funkci. Další chybou je myslet si, že velryba obrovská je dravec. Není – je to filtrátor. A konečně, někteří lidé se diví, proč velryba neumí žvýkat. Odpověď je jednoduchá: nepotřebuje to. Potrava je tak malá, že se dostane do žaludku bez rozmělňování. Pokud tedy hledáte odpověď na otázku, proč plejtvák obrovský nepotřebuje zuby, hledejte ji ve způsobu, jakým získává potravu. Filtrace je zázrak, který mu umožňuje živit se něčím, co by jinak bylo nedostupné.
Filtrace je kritický krok, který většina lidí podcení. Přes jemné plátno nebo gázu přeceďte olej do čisté lahvičky a lístky pořádně vymačkejte. Čím víc oleje z lístků dostanete, tím silnější bude výsledek. Hotový olej skladujte v tmavé sklenici v chladu a temnu. Vydrží 6–12 měsíců. Pokud po pár dnech cítíte zatuchlinu nebo vidíte plíseň, celou dávku vylijte. Nezachraňujte ji přefiltrováním – zdravotní riziko je příliš vysoké.
Krmení je dalším místem, kde se dělají chyby. Raději méně a častěji, vždy jen tolik, co ryby sní do několika minut. Zbytky potravy se rozkládají, zvyšují organické zatížení a podporují bakterie i plísně. Střídejte suché krmivo s mraženým nebo živým, ale nové druhy zavádějte postupně. Nikdy nekrmte ryby potravou, která zapáchá nebo byla otevřená příliš dlouho.
Nakonec si udělejte vzorník. Sesbírejte vzorky látek, dřeva, kovu a barvy na stěnu a položte je vedle sebe na zem i na stůl. Nechte je tam dva až tři dny a všímejte si, jak se mění při různém světle. Teprve pak se rozhodněte. Tento krok zabere méně času než výměna celé sedačky.
Při pozorování plejtváků v jejich přirozeném prostředí je důležité dodržovat bezpečnou vzdálenost. Loď by neměla vplouvat do těsné blízkosti zvířete. Typická chyba je snaha přiblížit se co nejblíže kvůli fotografii. To zvíře stresuje a může narušit jeho krmení. Lepší je pozorovat z dálky pomocí dalekohledu. Také je vhodné vypnout motor, aby hluk nerušil komunikaci mezi plejtváky.
Čtvrtým signálem je přehřívání a horší spotřeba paliva. Olej odvádí teplo a tření. Když zestárne, tření roste, motor se zahřívá rychleji a řídící jednotka přizpůsobuje dávkování paliva. Není výjimkou nárůst spotřeby o desetinu i více. Pátým, často přehlíženým signálem je stav olejového filtru. Levný filtr s přetaženým intervalem se ucpe a obtokový ventil pustí nečištěný olej přímo do motoru. Právě tady vzniká největší škoda.
Základem je potrava. Velryba obrovská se živí drobnými korýši, jako jsou kril a menší druhy planktonu. Tito živočichové se vyskytují v obrovských hejnech, ale jednotlivá těla jsou jen několik milimetrů dlouhá. Kdyby velryba musela každého jedince uchopit zubem, spotřebovala by na získání energie více, než by jí potrava poskytla. Filtrace je proto energeticky mnohem výhodnější: velryba nabere do tlamy obrovské množství vody i s kořistí a pak ji přes kostičky protlačí ven.
Většina řidičů se řídí buď servisní knihou, nebo pocitem. Jenže výměna oleje není otázka kalendáře, ale stavu motoru a způsobu jízdy. Intervaly uváděné výrobcem vznikaly pro ideální provoz, ne pro krátké trasy po městě, studené starty a popojíždění v kolonách. Právě tam olej degraduje nejrychleji, i když má najeto jen zlomek předepsané vzdálenosti.
Základem je stabilní filtrace a pravidelná výměna části vody. Měňte zhruba 15–25 % objemu jednou týdně podle osádky a zatížení. Novou vodu upravte tak, aby neměla jinou teplotu ani tvrdost. Filtr čistěte v odebrané vodě z akvária, ne v čisté vodě z kohoutku, jinak zlikvidujete bakterie, které rozkládají dusíkaté látky. Kontrolujte amoniak, dusitany a dusičnany – zvýšené hodnoty jsou častým spouštěčem infekcí.
Kostice nejsou zuby. Jsou to elastické destičky, které se opotřebovávají a znovu dorůstají. Během života se mohou mírně obrousit, ale plejtvák je schopen je obnovovat. To je rozdíl od zubů, které má většina savců jen jednou nebo dvakrát za život. Pokud by plejtvák měl zuby, musel by je používat k lovu, ale jeho potrava je příliš malá a rychlá.
Jak filtrační aparát funguje v praxi Při lovu velryba nejprve otevře tlamu a prudce se vrhne do hejna kořisti. Voda s krilem se dostane dovnitř. Pak velryba přivře čelisti, ale ne úplně – kostičky zůstávají jako hřeben, který zadrží korýše. Následuje fáze, kdy velryba tlakem jazyka a svalů vytlačí vodu ven přes kostičky. Kril se zachytí na vnitřní straně plátů a velryba ho spolkne. Celý proces trvá jen několik sekund a velryba ho opakuje mnohokrát za den. Kostičky jsou navíc pružné a opotřebovávají se, ale neustále dorůstají, podobně jako nehty u člověka.