Nerezová ocel s matnou povrchovou úpravou je v tomto ohledu nejvstřícnější. Nános se na ní objeví také, ale není tak nápadný a většinou ho odstraníte běžným prostředkem na nerez. Pozor ale na leštěné nerezové dřezy – ty se chovají podobně jako tmavý kámen. Keramické dřezy jsou na tom lépe, protože jejich povrch je hladký a méně porézní, takže kámen se drží na povrchu a snadno se smyje. Naopak přírodní kámen, jako je mramor nebo vápenec, je pro vodní kámen doslova magnet. Obsahuje totiž stejné minerály a kyselé čisticí prostředky ho navíc naleptají.
Typická chyba je nechat ocet působit příliš dlouho na kovové části. Chromované povrchy a slitiny s hliníkem kyselinu nesnášejí – po několika hodinách mohou zmatnět nebo zčernat. Pokud máte trysku z kombinace plastu a kovu, hlídejte dobu máčení: dvě až tři hodiny stačí, přes noc nechte jen čistě plastové díly. Další chyba je míchání octa s chlorem nebo s čisticími prostředky na bázi chloru. Vzniká chlorový plyn, který dráždí dýchací cesty.
Prvním krokem je změřit skutečný prostor, který dvířka zaberou. Otevřená dvířka běžné skříňky potřebují na šířku asi 40–50 cm. U rohových skříněk s výklopnými dvířky je to ještě více. Do tohoto prostoru nesmí zasahovat žádný jiný otevřený prvek ani nohy osoby stojící u dřezu. Změřte vzdálenost od čelní hrany pracovní desky k protější stěně nebo k jiné překážce. Pokud je menší než 100 cm, budete mít problém. Optimální ulička v pracovním trojúhelníku má šířku 100–120 cm.
Kuchyně funguje jako sled kroků: skladování, příprava, mytí, vaření, servírování. Každá zóna má jiné nároky a hlavně jinou vzdálenost od té sousední. Nejčastější chyba je dát dřez daleko od sporáku, protože mezi nimi vzniká mokrá a špinavá cesta s hrncem v ruce. Vzdálenost mezi dřezem a varnou deskou by měla být krátká, ideálně s pracovní plochou mezi nimi. Lednici naopak nechte stranou od sporáku, aby se zbytečně nepřehřívala.
Praktický postup při montáži je následující. Hranu výřezu přetřete dvěma vrstvami voděodolného laku nebo tmelu a nechte každou vrstvu zaschnout. Dřez usaďte tak, aby mezi ním a deskou nezůstala mezera. Silikon nanášejte v tenké vrstvě po celém obvodu a přebytek setřete až po vytvrzení. Spáru mezi deskou a zadním lemem vyplňte pružným tmelem, ne akrylem. Baterii utěsněte zespodu podložkou a tmelem, ne jen z vrchu. Po montáži nechte vše 24 hodin vytvrdnout a teprve potom desku umývejte.
Největší chyba, kterou lidé dělají, je opření desek o zeď bez jakéhokoli zajištění a spoléhání na to, že „to nějak vydrží". Druhá je přehnaná výška. Přepážka vyšší než metr a půl bez ukotvení k podlaze nebo ke stěně je nestabilní vždycky, ať vypadá sebepevněji. Když ji potřebujete vyšší, ukotvěte ji aspoň dvěma úhelníky ke zdi, nebo ji postavte jako volně stojící rám se dvěma prkny do kříže. Ať už zvolíte cokoli, zkuste do hotové přepážky před používáním pořádně zatlačit bokem. Když se pohne víc než o centimetr, ještě není hotová.
U plechů platí navíc jedno: ostré hrany. Než je postavíte, přejeďte hrany pilníkem nebo je přelepte páskou. Při manipulaci se o ně dá snadno říznout a při každém posunu po podlaze škrábou podlahu. Pokud plech stojí na hladké dlažbě, podložte ho zespodu pruhem gumy nebo staré duše. Zůstane stát, i když do něj vrazíte.
Kde nejčastěji dochází ke kolizi Nejhorší je kombinace dvířek myčky a dvířek skříňky pod dřezem. Oboje se otevírají do stejného prostoru. Pokud stojíte u dřezu a chcete naložit nádobí, myčka překáží. Když ji zavřete, narazíte do otevřených dvířek skříňky. Řešením je posunout myčku mimo hlavní osu pohybu, nebo zvolit skříňku s výsuvnými koši, které se otevírají směrem od těla. Další častý problém: dvířka chladničky. Ta potřebují na otevření úhel až 110 stupňů. Pokud je chladnička v rohu, dvířka narazí do stěny nebo do dvířek sousední skříňky. V takovém případě pomůže jen změna dispozice nebo použití chladničky s otevíráním do strany.
Když už kuchyň stojí a kolize existuje, zbývají tři možnosti. První: vyměnit dvířka za výsuvy. Druhá: přemístit spotřebič tak, aby se otevíral mimo hlavní tah. Třetí: omezit otevírání jen na jednu stranu – např. dvířka skříňky u dřezu nahradit zásuvkou. Vždy platí, že pracovní trojúhelník má zůstat volný pro pohyb osoby, ne pro dvířka. Pokud to nejde, je lepší změnit dispozici než riskovat každodenní provozní kolizi.
Začněte tím, že si ujasníte, co má přepážka vlastně vydržet. Jiná je situace, když má jen opticky zakrýt regál, a jiná, když za ní má být pracovní kout s pohybem lidí. Podle toho volte tloušťku i výšku. Tenká překližka nebo plech do dvou milimetrů se ohne už při mírném tlaku do strany, kdežto masivní prkno o síle tří až čtyř centimetrů udrží tvar i bez dalších podpěr. Plech je navíc kluzký, takže se po hladké podlaze posouvá snáz než dřevo.