Při přesazování nikdy nemačkejte substrát příliš pevně. Kořeny potřebují vzduch a zhutněná zemina je doslova dusí. Po přesazení rostlinu nezalévejte hned velkým množstvím vody – počkejte tři až čtyři dny, než se kořeny vzpamatují. První zálivku proveďte opatrně a raději menší. Stejně tak nehnojte první měsíc, protože čerstvý substrát obvykle obsahuje dost živin a přebytek solí by kořeny spálil.
Dva týdny před termínem označte každou krabici i kus nábytku cílovou místností. Používejte barevné štítky a čísla, ne popisky „kancelář" – těch bude deset. U nábytku si vyfoťte, jak byl sestavený, zejména u zásuvek a poliček. Zaměstnanci si mají zabalit osobní věci sami a odnést domů, co nepotřebují. Techniku balte do originálních krabic; pokud je nemáte, použijte bublinkovou fólii a krabice s pevným dnem. Monitory nikdy nepřevážejte položené naplocho.
Pište testy alespoň pro výpočty a okrajové případy. Nemusíte mít pokryté všechno, ale pokud opravíte chybu, přidejte test, který by ji zachytil. Příští změna pak odhalí regresi dřív, než se dostane k uživateli. Častá chyba je testovat jen šťastnou cestu a zapomenout na prázdné vstupy, null nebo příliš velká čísla — právě tam se skrývá většina problémů.
Kartáček s rovnými štětinami se k drátům nehodí. Používejte kartáček s malou hlavou a měkkými štětinami, ideálně s jedním svazkem uprostřed nebo tzv. single tuft. Čistěte třikrát denně, vždy alespoň dvě minuty. Postupujte systematicky: nejprve štětiny nasměrujte na rozhraní zubu a dásně pod drátem a jemně kmitejte. Potom kartáček natočte nad drát a vyčistěte plochu zubu nad ním. Nakonec vyčistěte kousací plochy a vnitřní strany. Typická chyba je, že lidé drhnou jen viditelnou část zubu a na okolí drátu zapomínají. Právě tam vzniká kaz nejčastěji.
Prvním krokem je kontrola krovu. Prohlédněte všechny viditelné prvky – pozednice, krokve, vaznice, kleštiny, případně štítové stěny. Zjišťujte praskliny, vyhnilá místa, stopy po dřevokazném hmyzu, rezavé spojovací prvky, nesedící spoje. Vlhkost se nejčastěji projeví tmavými skvrnami na dřevu, otisky plísní na spodní straně krytiny nebo zatékáním u komínů a prostupů. Poškozené dřevo se musí vyměnit nebo sanovat dřív, než ho zakryje sádrokarton – později už na to nikdo nedosáhne.
První častou chybou je automatizovat příliš mnoho najednou. Vedení se rozhodne, že během měsíce změní fakturaci, sklad i komunikaci se zákazníky. Jenže lidé se potřebují naučit nový postup, a když jich přibude pět, přestanou vnímat, co je důležité. Začněte jednou úlohou, která se opakuje denně nebo týdně a má jasný výsledek. Vhodný kandidát je například párování přijatých plateb s fakturami nebo rozesílání potvrzení objednávky. Až tato úloha poběží spolehlivě, přidejte další.
Vyhýbejte se sdílenému měnitelnému stavu, kde to jde. Globální proměnná, kterou mění několik funkcí, je zdrojem chyb, které se projeví úplně jinde, než vznikly. Předávejte data jako parametry a vracejte nové hodnoty. Pokud musíte stav měnit, držte ho na jednom místě a pojmenujte tak, aby bylo jasné, k čemu patří. V praxi to znamená méně překvapení při ladění a snazší testování.
Malé funkce a jediná odpovědnost Funkce, která má přes dvacet řádků a řeší načtení, validaci i uložení, se ladí podstatně hůř než tři menší. Zkuste pravidlo, že každá funkce dělá jednu věc a její název to potvrzuje. Když narazíte na chybu, okamžitě vidíte, do které části patří. Pozor na opačný extrém: přílišné dělení na jednorázové pomocníky ztěžuje orientaci. Hranicí je, když funkci dokážete popsat jednou větou bez spojky „a zároveň".
Pojmenovávejte věci podle toho, co dělají. Funkce zpracujData neřekne nic, ale nactiObjednavkyZApi ano. Stejně tak se vyhněte jednopísmenným proměnným kromě krátkých smyček. Pokud název neumíte vymyslet, pravděpodobně dělá funkce příliš mnoho věcí a je čas ji rozdělit. Typická chyba je, že název sice změníte, ale zapomenete na všechna volání — proto po přejmenování vždy projděte projekt hledáním starého jména.
Nakonec si zvykněte číst chybové zprávy celé. Většina lidí skočí rovnou na řádek s výjimkou a ignoruje zprávu, která často říká přesnou příčinu. Stejně tak používejte console.log cíleně, ne jako smršť výpisů, a po dokončení je odstraňte. Když kód pojmenujete jasně, rozdělíte ho a otestujete okraje, ladění se z hodin zkrátí na minuty.
Každý, kdo někdy strávil hodiny hledáním chyby, která se ukázala jako překlep v názvu proměnné, ví, že ladění není jen o znalosti debuggeru. Zásadní rozdíl dělá už způsob, jakým kód píšeme. Následujících pět návyků není o estetice, ale o tom, kolik času strávíte hledáním příčiny místo opravou.