Při výběru se neřiďte pocitem z prvních pěti minut na prodejně. Tělo potřebuje čas, než si na novou oporu zvykne, a krátký test na tvrdé podlaze neukáže nic o tom, jak se matrace chová pod celou váhou. Praktičtější je lehnout si na delší dobu v oblečení, ve kterém spíte, a vyzkoušet polohu na boku i na zádech. Sledujte, zda mezi tělem a matrací nevzniká mezera v bedrech, a zda rameno není vytlačené nahoru. Pokud ano, tvrdost neodpovídá vaší postavě.
Při spaní na boku musí polštář vyplnit prostor mezi hlavou a matrací, který vzniká šířkou ramene. Čím širší ramena, tím vyšší a pevnější polštář potřebujete. Pokud je polštář příliš nízký, hlava klesne dolů a krk se ohne do strany. Pokud je příliš vysoký, hlava se vychýlí nahoru a tlak jde do trapézů. Správná výška se pozná tak, že nos, hrudní kost a pupek jsou v jedné linii. Užší ramena si vystačí s nižším polštářem, širší ramena potřebují vyšší a pevnější výplň.
Koberec funguje nejlépe, když leží volně a má podložku. Koberec přilepený přímo k betonu nebo k plovoucí podlaze pohlcuje hlavně vysoké frekvence, které řeč činí srozumitelnou. Získáte tím sice méně ostrý zvuk, ale dunivý podtón zůstane. Vrstva pěnové podložky nebo filcu pod kobercem přidá další pohltivou plochu a rozdíl je slyšet okamžitě. Pozor na tenké běhouny bez podsady — ty ozvěnu nezastaví, jen ji mírně rozostří.
V ložnici držte teplotu mezi osmnácti a dvaceti stupni. Chladnější vzduch se lépe dýchá a méně se v něm množí roztoči. Pokud vám i tak přijde suchý, řešte to větráním, ne zvlhčovačem. Zvlhčovač bez dostatečné výměny vzduchu jen přesune problém na okna a do zdí. Před spaním zkontrolujte, že jsou všechny vnitřní dveře otevřené, aby vzduch mohl proudit celým bytem, ne jen jednou místností.
Typické chyby: nechat okno pootevřené celou noc a myslet si, že jde o větrání; větrat jen krátce s oknem sotva nadzdviženým; zavírat okno dřív, než se vzduch skutečně vymění; a zapomínat na vlhkost v koupelně, odkud se pára šíří do ložnice. Pokud máte v místnosti sušičku prádla nebo hodně rostlin, větrejte před spaním o minutu až dvě déle. V létě je lepší vyvětrat večer a přes den okna zatáhnout závěsem, aby se byt nepřehříval.
Než začnete nakupovat, zatleskejte v místnosti a poslouchejte, kde se ozvěna ozývá nejvíc. Právě tam umístěte první měkký povrch. Pokud ozvěna přetrvává i po položení koberce a zavěšení závěsů, přidejte čalouněný prvek na protilehlou stěnu nebo na strop. Účinek se nedostaví okamžitě, ale po několika úpravách poznáte rozdíl v tom, jak snadno se v místnosti mluví a poslouchá.
Pootevřené okno na celou noc vypadá jako pohodlné řešení. Jenže vzduch se u okna ochlazuje, klesá k podlaze a v místnosti vzniká vrstvení. U postele pak fouká studený proud přímo na hlavu nebo ramena, zatímco ve výšce u stropu zůstává vydýchaný vzduch. Ráno se člověk budí s ucpaným nosem, bolavým krkem nebo pocitem, že vůbec nespal. Přitom stačí větrat jinak: krátce, intenzivně a před spaním.
Základem je nárazové větrání. Otevřete okno dokořán, ideálně i protilehlé okno nebo dveře, aby vznikl průvan. Během několika minut se vymění téměř veškerý vzduch v místnosti, aniž by se stihly vychladnout stěny a nábytek. V zimě stačí tři až pět minut, na jaře a na podzim pět až deset, v létě klidně čtvrt hodiny. Potom okno zavřete. Tím se zbavíte vydýchaného vzduchu, vlhkosti i pachů a místnost zůstane vytopená.
Typická chyba je řešit ozvěnu jedním prvkem. Koberec sám nestačí, pokud zůstanou holé stěny a strop. Závěs sám nestačí, pokud je podlaha z tvrdého materiálu. Měkké povrchy je třeba kombinovat tak, aby pokryly různé roviny místnosti. Další častá chyba je příliš mnoho textilu v malé místnosti — zvuk se sice ztlumí, ale prostor začne působit dutě a řeč ztratí jasnost. Cílem není ticho, ale přirozený dozvuk.
Závěsy musí být nařasené, jinak jen zakryjí okno Závěs, který visí rovně jako plachta, pohlcuje minimum zvuku. Aby fungoval, musí být nařasený alespoň do dvojnásobku šířky okna a měl by sahat od stropu až k podlaze. Čím těžší látka a čím víc záhybů, tím větší plocha pohlcuje. Mezera mezi závěsem a zdí přitom není na škodu — naopak vytváří další vrstvu, kde se zvuk láme a ztrácí energii. Naopak závěs z tenkého syntetického materiálu, který je navíc natažený do stran, je z akustického hlediska téměř zbytečný.
Čalounění je nejčastěji podceňovaná část. Pohovka s látkovým potahem a měkkým sedákem pohlcuje zvuk výrazně lépe než kožená nebo koženková souprava, která je tvrdá a zvuk odráží. Pokud je pohovka umístěna v rohu, kde se zvuk přirozeně hromadí, její přínos se znásobí. Stejně tak čalouněné čelo postele nebo látkové panely na stěnách za sedačkou dokážou zklidnit místnost, aniž byste museli měnit nábytek. Vyhněte se ale čalounění jen na sedácích — zádové a boční plochy pohlcují stejně důležitě.
