Nezapomínejte na barvu. Světlý štěrk odráží hodně světla a ryby jsou plaché, tmavý naopak zvýrazní barvy a působí přirozeně. U biotopních nádrží se držte toho, co odpovídá domovině ryb – pro jihoamerické tetry tmavý písek, pro jezera Malawi světlý vápenec. Vápencový štěrk ale zvyšuje tvrdost vody, což je problém pro ryby z měkkých vod.
Prvním krokem je měření. Bez vlhkoměru se dá orientovat podle pocitu na kůži nebo podle toho, zda se na oknech tvoří kondenzace. Levný vlhkoměr ale odstraní hádání. Pokud se vlhkost drží pod čtyřiceti procenty, je potřeba zasáhnout cíleně, ne plošně. Zalévání tímto problémem nevyřešíte — mokré kořeny při suchém vzduchu vedou k hnilobě, ne k úlevě pro listy.
Skupinování a podložky místo mlžení Rozprašování vody na listy pomůže jen na několik minut, navíc u některých druhů podporuje plísně. Účinnější je seskupit rostliny těsně k sobě. Vzájemně si vytvářejí vlhčí mikroklima a ubývá odparu z okolí listů. Další možností jsou misky s oblázky a vodou postavené pod květináče. Hladina vody ale nesmí dosáhnout na dno květináče, jinak se substrát nasákne a kořeny začnou zahnívat. U velkých skupin se vyplatí přemístit je dál od radiátorů a průvanu od oken.
Základem je ostrý nástroj. Nůžky na rostliny mají krátká, rovná ostří a při stisku se čepele míjejí, ne proti sobě. Tupé nůžky stonek zmáčknou, pletivo popraská a do rány se dostane voda s bakteriemi. Před řezem nástroj otřete, po řezu ho opláchněte. Pokud stříháte více druhů, zejména ty s mléčnou šťávou, mezi rostlinami ostří propláchněte – latex na čepelích lepí a další řez už není čistý.
Některé druhy suchý vzduch snášejí lépe, jiné ho nesnesou vůbec. Kapradiny, maranty, fíkusy s velkými listy a většina orchidejí potřebují vyšší vlhkost trvale. Naproti tomu sukulenty, tlustice nebo aloe jsou na sucho zvyklé a příliš vlhký vzduch jim spíš škodí. Pokud se nedaří vlhkost udržet, je jednodušší vybrat druhy, které podmínkám bytu odpovídají, než trvale bojovat s prostředím.
Zvlhčovač vzduchu je nejspolehlivější řešení, pokud ho používáte správně. Umístěte ho tak, aby mlha nestoupala přímo na listy a nezanechávala na nich bílý povlak z minerálů. Vodu je lepší používat filtrovanou nebo převařenou. Pravidelně čistěte nádobu, jinak se v ní množí bakterie a plísně, které se rozptylují po místnosti. Vlhkost udržujte kolem padesáti až šedesáti procent, vyšší hodnoty už podporují hnilobu a plísně.
Na závěr platí, že suchý vzduch se nepozná podle jednoho příznaku. Hnědé špičky, kroucení listů a zastavený růst se objevují i při jiných chybách. Proto než začnete zvlhčovat, zkontrolujte substrát, světlo a kořeny. Teprve kombinace pozorování a měření ukáže, zda je skutečným viníkem vzduch, nebo něco jiného.
Pro většinu běžných akvárií s rybami a nenáročnými rostlinami stačí přírodní štěrk o zrnitosti 2–4 mm. Menší frakce se sléhá a dusí kořeny, větší propouští nečistoty až ke dnu, kde je nevidíte. Před nasypáním štěrk několikrát propláchněte v kyblíku, dokud voda neodtéká čirá. Vrstva by měla mít 4–6 cm. Pokud chcete rostliny s bohatým kořenovým systémem, dejte pod štěrk tenkou vrstvu výživného substrátu, ale jen tam, kde skutečně porostou.
Častou chybou je snažit se o vysokou vlhkost v místnosti, kde se zároveň topí a větrá. Pak vzniká kolísání, které rostlinám škodí víc než stabilně nižší hodnoty. Lepší je držet vlhkost vyrovnanou a mírně nižší. Také se nevyplácí přesazovat rostliny do příliš velkých nádob — větší objem substrátu déle zadržuje vodu a kořeny v suchém vzduchu ji nestíhají spotřebovat.
Na co si dát pozor: příliš rychlé zvyšování CO2 způsobí udušení ryb – sledujte, zda nejsou u hladiny a nelapají vzduch. Pokud se tak stane, okamžitě CO2 vypněte a zapněte vzduchování. Další častá chyba je zapomenutý noční útlum – CO2 nesmí proudit, když nesvítí, jinak hrozí přesycení. Také nepoužívejte příliš tvrdou vodu, protože při vyšší KH je potřeba více CO2 pro stejné pH. Měření pH nestačí, protože závisí i na minerálech.
Zanedbatelná není ani filtrace a údržba. Nádrž s výkonným filtrem a týdenní výměnou vody zvládne větší zátěž než akvárium bez filtru, kde se voda mění jednou za měsíc. Pokud tedy chcete jít na horní hranici pravidla, musíte tomu přizpůsobit techniku a režim. Podcenění tohoto kroku je nejčastější důvod, proč ryby v přerybněném akváriu hynou.
Proč bez CO2 asimilace vázne a řasy vítězí Rostliny potřebují CO2 jako stavební kámen pro fotosyntézu. Ve vodě je ho přirozeně málo, často pod 5 mg/l, zatímco optimální hodnota pro většinu akvarijních rostlin je 15–30 mg/l. Když CO2 chybí, rostlina nedokáže využít ani dostatek světla, ani živin. Přebytečné živiny (dusík, fosfor) zůstávají ve vodě a živí řasy. Typickým projevem je zpomalený růst, bledé listy, černé řasy na okrajích listů a zelený zákal. Asimilace se zastaví, i když svítíte silně. Naopak při dostatku CO2 rostliny rychle spotřebovávají živiny, stíní řasám a voda se čistí.