Praktický postup pro vysvětlování je jednoduchý. Nejprve zjistěte, co přesně kolega chce dělat. Potom najděte v licenci větu, která to řeší. Nakonec mu řekněte, co to znamená pro jeho každodenní práci. Pokud licence něco nezakazuje výslovně, neznamená to automaticky, že je to dovoleno. Raději se zeptejte právníka nebo napište držiteli práv. U interních materiálů si vždy ověřte, kdo je autor a zda má firma podepsanou smlouvu o postoupení práv.
Limity rozpracované práce jsou nástroj, ne dekorace Jakmile máte sloupce podle skutečného toku, nastavte limity na počet položek v každé fázi. Ne na počet lidí, ale na kapacitu, kterou tým skutečně zvládne. Začněte zhruba na polovině současného stavu a sledujte, co se stane. První dny budou nepříjemné, protože lidé budou muset dokončovat rozdělané věci místo startování nových. Přesně to je cílem. Pokud limit nikdy nikoho nezastaví, je příliš vysoký a nic neřeší.
Offsetové stránkování (?page=5&size=50) je jednoduché na implementaci i pochopení pro klienta. Problém je v tom, že databáze musí nejprve odskočit prvních N řádků a teprve pak vrátit výsledek. U stránky 10 000 to znamená načíst a zahodit statisíce řádků. Další komplikací je nestabilita: pokud mezi dvěma požadavky přibude nebo ubude záznam, klient uvidí duplicity nebo naopak položky přeskočí. Offset se hodí pro malé sady, administrační výpisy nebo tam, kde je potřeba skákat na konkrétní stránku.
Typická chyba je přidávat práci do sloupce, který je plný, a tvrdit, že jde o výjimku. Každá výjimka pravidlo zruší. Lepší je mít viditelné pravidlo pro výjimky: kdo je schvaluje, za jakých podmínek a jak dlouho smí trvat. Bez toho se z limitu stane číslo, které nikdo nerespektuje, a tabule se vrátí k seznamu přání.
První unit test vzniká nejlépe ve chvíli, kdy máš v kódu malou funkci, která dělá jednu věc a vrací hodnotu. Nemusí to být nic složitého – stačí funkce, která sečte dvě čísla, převede formát data nebo ověří, zda je řetězec prázdný. Vyber si právě takovou funkci. Pokud začneš testovat metodu, která sahá na databázi, síť nebo souborový systém, první test tě odradí dřív, než ho dokončíš.
Když máte kolegům vysvětlit licenční podmínky, první věc, která pomůže, je rozlišit licenci a pouhý souhlas. Licence je smlouva, která říká, co smíte dělat s cizím dílem nebo softwarem. Souhlas je jen jednorázové „ano" k nějakému konkrétnímu použití. Kolegové bez právního vzdělání často slyší slovo licence a představí si něco abstraktního. Proto začněte konkrétním příkladem: „Tenhle obrázek můžeme použít na webu, ale ne v tištěném letáku." Tím se přenese z právničiny do reality.
Než napíšeš samotný test, zjisti, jaký testovací nástroj už v projektu je. V jazycích jako Java, C# nebo JavaScript existuje řada frameworků a většina projektů má alespoň jeden nakonfigurovaný. Podívej se do konfiguračních souborů a do složky s testy. Pokud tam žádný není, zvol ten nejjednodušší, který umí spouštět testy z příkazové řádky. Nemusíš řešit pokrytí ani mockování, teď jde jen o to, aby jeden test proběhl a měl jasný výsledek.
Kde se skrytý čas schováv
Testování idempotence patří do běžných testů. Odešlete stejný požadavek dvakrát, třikrát a sledujte, zda vznikne jediný záznam. Zkuste souběh dvou požadavků těsně po sobě a ověřte, že jeden dostane konflikt. Zkuste také požadavek s klíčem, který už expiroval. Bez těchto testů se chyba projeví až v provozu, kdy je oprava drahá. Idempotence není vlastnost, která vznikne sama. Je to rozhodnutí v návrhu API a v datovém modelu.
Vyhněte se kopírování celého licenčního textu do e-mailu. Místo toho udělejte krátký překlad do běžné řeči. Napište tři věty: co je dovoleno, co je zakázáno a co se stane, když se to poruší. Tento trojrozměrný formát funguje lépe než odrážky. Když kolega vidí „můžeme", „nesmíme" a „riskujeme", rychleji si podmínky zapamatuje. U softwaru navíc uveďte, kolik lidí může licenci používat současně a zda se smí instalovat na domácí počítač.
Na co si dát pozor v praxi Nejčastější chyba je zaměňovat vlastnictví souboru s vlastnictvím licence. Kolega si stáhne obrázek a myslí si, že je jeho, protože je na disku. Vysvětlete, že stažení neznamená právo šířit. Další častá chyba je předpoklad, že „když to najdu na internetu, je to veřejné". Veřejné znamená jen to, že to někdo zveřejnil, ne že to můžete použít komerčně. Dále pozor na tiché prodlužování licencí. Některé softwarové licence se automaticky obnovují a kolegové to přehlédnou. Upozorněte je, ať si poznamenají datum obnovy do kalendáře.