Autogenní trénink je metoda, při které se učíte navozovat klid pomocí představ a vnitřní pozornosti. Nejde o meditaci v pravém slova smyslu ani o relaxaci s hudbou. Základem je šest základních cvičení, která se provádějí vsedě nebo vleže. Tělo se učí reagovat na slovní formulky, jako je „má pravá ruka je těžká" nebo „mé srdce bije klidně a pravidelně". Účinek přichází po několika týdnech pravidelného cvičení, ne hned.
Během dne používejte takzvané kotvy. Kotva je cokoliv, co děláte pravidelně: cesta do práce, mytí rukou, pití čaje. Vždy, když se objeví, věnujte jednu minutu tomu, co právě prožíváte. Všímejte si teploty vody, chuti nápoje, tlaku těla na židli. Tím se přeruší automatický cyklus stresu. Důležité je nevytvářet z toho další povinnost. Když si na kotvu nevzpomenete, nic se neděje. Zkuste to znovu při další příležitosti.
Když spojíte botanický název, vývoj vůně a chování na papíře, poznáte kvalitu dřív, než zaplatíte. Nekupujte podle obrázku na krabičce ani podle líbivého názvu. Čtěte, čichejte a testujte – obal a nos vám řeknou víc než jakýkoli prodejce.
Poslední kontrola je datum a šarže. Olej z citrusových slupek vydrží kratší dobu než olej z dřeva nebo kořene, takže u něj sledujte, jak dlouho ho máte. Skladujte v chladu a temnu, lahvičku držte zavřenou. Když po měsících vůně zeslábne nebo zhořkne, olej zoxidoval a do pokožky už nepatří. Vyhoďte ho, i když je lahvička ještě plná – ušetříte si podráždění a zklamání.
Filtrace a údržba rozhodují o tom, zda voda vydrží čistá. Zjistěte, kolik filtrů vířivka má a jak často se mění. U modelů s jedním filtrem a malým čerpadlem se voda zakalí po jedné návštěvě více lidí. Ozon nebo UV lampa snižují spotřebu chemie, ale nenahradí pravidelnou výměnu vody. Počítejte s tím, že každé tři až čtyři měsíce musíte vodu vypustit, vyčistit potrubí a napustit novou. Zanedbání tohoto režimu vede k zaneseným tryskám a zápachu, který už nejde odstranit.
Na co si dát pozor a co lidé dělají špatně Nejčastější chyba je snaha o dokonalý výsledek. Když se snažíte ruku „donutit" být těžká, přichází napětí a metoda přestává fungovat. Správný postoj je spíš pasivní: formulku vyslovíte a necháte tělo, ať si s ní poradí samo. Další chybou je příliš dlouhé cvičení. Začátečník, který vydrží dvacet minut, často skončí s bolestí hlavy nebo únavou. Platí, že méně je více. Třetí častou chybou je nepravidelnost. Cvičit jednou za týden nemá smysl. Lepší je pět minut denně než hodina jednou za měsíc.
Před instalací si připravte elektrickou přípojku s jištěním a proudovým chráničem. Vířivka patří na pevný, rovný a voděodolný podklad, ne na hlínu nebo prkna. Nechte si zapojení od elektrikáře a ověřte, zda záruka nevyžaduje odbornou instalaci. Po prvním napuštění zkontrolujte těsnění a spusťte ohřev alespoň na dva dny bez lidí, abyste odhalili závady. Pokud něco netěsní nebo hřeje pomalu, reklamujte ihned, ne po sezóně.
Typická chyba je kupovat podle barvy lahvičky. Tmavé sklo chrání obsah před světlem, ale samo o sobě nic nedokazuje. Stejně tak „bio" nálepka bez botanického názvu a země původu nic neznamená. Dávejte přednost lahvičkám s kapátkem, které umožní dávkovat po kapkách, a s uzávěrem, který těsní. Vůně, která po otevření připomíná spíš parfém nebo aviváž, patří syntetickému dochucovadlu, ne rostlině.
Co sledovat při kapce na kůži a papíře Kápněte malé množství na filtrační papír a nechte hodinu až dvě odpařit. Kvalitní olej po odpaření nezanechá mastný kruh, jen slabou barevnou stopu podle druhu rostliny. Další test je na kůži: naředěný olej v nosném oleji (například jojobovém) by se měl vstřebat bez pálení a bez zarudnutí. Pokud pokožka pálí nebo svědí i po naředění, olej je buď příliš koncentrovaný, nebo obsahuje rozpouštědla. Nikdy netestujte neředěný olej na sliznicích ani v oku.
Druhý krok je vůně. Otevřete víčko a čichejte krátce, ne dlouze – čichové buňky se rychle unaví. Pravý olej voní plně, vrstevnatě a jeho vůně se během minut vyvíjí. Začnete vnímat svěží svrchní tón, pak teplejší střed a nakonec hluboký základ. Syntetická náhrada je plochá: první nádech je intenzivní, ale do deseti minut zmizí, případně zůstane jen ostrý alkoholový nebo „mýdlový" dojem.
Rozhodující je počet míst k sezení a uspořádání trysek. Sedadla s tryskami na záda a nohy využijete denně, zatímco masážní lehátko pro dva bývá v praxi obsazené jen jedním člověkem. Trysky by měly být nastavitelné a rozmístěné tak, aby pokryly krk, ramena a chodidla. U levnějších modelů se trysky nedají směrovat a masáž je slabá. Vyzkoušejte si posezení v předváděcí vaně — rozdíly v hloubce a sklonu opěradel jsou obrovské.